Jáchym, Radim OFM

     Poznali se, měli se rádi, a měli pár dní před svatbou. Mohl to být docela obyčejný život. Při jedné jízdě na motorce se však "vyboural". Skončil v nemocnici, kde mu amputovali nohu.

    Když za ním přišla, odhrnul přikrývku a řekl:

    "Takhle vypadám - rozhodni se!"

    Jednou již byla rozhodnutá; své rozhodnutí nezměnila ani teď. A tak se vzali, třebas se jich mnoho divilo, že si bere invalidu.

    Josef měl šikovné prsty, dokázal si přivydělat jemnou mechanikou, i vyšívat peřinky se naučil.

    Narodila se jim dcera. Protože byl doma, měla svého tátu stále u sebe, byl tu pro ni a byl jí cestou k Bohu jako v Lisieux pan Martin malé Terezce.

    Zatím on se na svých berlích hrbil stále více, dřevěná protéza "neseděla" a působila bolesti. Nesl svůj kříž se samozřejmostí.

    Když dcera dospěla, to, co jí dal příkladem, modlitbou i svou obětí, zúročilo se duchovním povoláním. Chtěla do kláštera, rozdávat sama milosrdenství, kterého se jí dostalo.

    Představená věděla, že ji nemůže přijmout, když má povinnost postarat se o rodiče. Josef jí však řekl docela prostě:

    "Když ji dáme Pánu Bohu, on se o nás postará."

    Tehdy jsem se dozvěděl jeho životní příběh. Při obláčce dcery jsem se s ním poznal. Obyčejný člověk, moc řečí nenadělal. Ale v duchu jsem se mu musel poklonit.

    Snad ještě jednou jsem se s ním setkal, především však jsem je oba zahrnul do pravidelných modliteb. Věděli o tom, občas jsem jim i pozdrav poslal, prostřednictvím dcery jsem věděl o všem důležitém, i o tom, že mé pozdravy a vzkazy přijímali s dojetím a se slzami vděčnosti.

    Jeho zdravotní stav se zhoršil. Pravděpodobně se přihlásily důsledky vnitřního zranění z havárie, lékaři se neodvážili operovat, byla tu podobná rizika jako u papeže po atentátu. Postupně začaly selhávat vnitřní orgány, musel opakovaně na dialýzu. Nakonec nebylo vyhnutí před těžkou operací. Tušil jsem, že jeho organismus už se zcela vyčerpal, a opravdu krátce po operaci zemřel. Pán mu dal vytrpět kalich až do konce - ale ne víc.

    Obyčejný život. Při svém pozemském putování se setkáme s mnohými lidmi, dobrými i méně, úspěšnými i smolaři. Kdo nás při tomto putování obohatí víc? Tvrdím, že takoví Josefové, kteří nesou věrně kříž svého života, dají nám nejvíc síly, abychom na zastaveních své cesty neklesali, ale šli dál a došli do cíle.

                                                 Radim Jáchym OFM