Co máme dělat, bratři? (Sk 2, 37) - Život v radosti
Alexa, Petr OFS
Jako poslové dokonalé radosti ať se za všech okolností snaží přinášet druhým radost a naděj. (Řehole SFŘ 19b).
V souladu s evangeliem ať přijmou za svou naději a radost ze života. Tím budou čelit mnoha úzkostem a pesimismu a připraví lepší budoucnost. V bratrských společenstvích ať bratři a sestry podporují vzájemné porozumění a ať pečují o to, aby atmosféra jejich setkání byla přátelská a vyjadřovala radost. Ať se také navzájem povzbuzují v dobrém (Konstituce SFŘ čl. 26.2).
Také v utrpení poznal František důvěru a radost: - ze zážitku otcovství Boha, - z neochvějné víry, že s Kristem vstane z mrtvých k věčnému životu, - ze zkušenosti, že se může setkat se Stvořitelem a chválit ho ve všeobecném bratrství se vším stvořením (Konstituce čl. 26.1).
Sv. František bratru Lvovi říká (Františkánské prameny I, O pravé a dokonalé radosti, str. 77): Pravá radost není ve vstupu významných lidí do řádu, ani v tom, když bratři obrátí všechny nevěřící, ani v tom, že z Boží milosti uzdravuji nemocné a dělám zázraky. Ale když mne bratr nepřijme, vyhodí, nespravedlivě obviní. „Nuže: budu-li trpělivý a nerozčílím se - říkám ti, že v tom je pravá radost a v tom je pravá ctnost a spása duše.“
Nemáme se tedy radovat z toho, že můžeme být svědky a třeba i nástroji Božího působení, Božích znamení? Samozřejmě, že máme. Vždyť i sv. František začíná své radostné Chvály Boží: Ty jsi svatý Pán, jen ty jsi Bůh, jenž dělá zázrak. (Františkánské Prameny I, str. 69). Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi (Lk 10,20). Nemáme se snad radovat z obrácení? Samozřejmě, že máme. Vždyť právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí ... (Lk 15,7). Ze všeho dobrého se radovat máme, ale ve zkouškách poznáme, zda je naše radost pravá, tedy trvalá, a kde je její zdroj.
Radovat se máme stále: Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! (Flp 4,4). To má být svědectví našeho života, jak nás napomíná sv. František: ... Nesluší se, aby se služebník Boží ukazoval lidem smutný a zarmoucený. Má být vždy radostné mysli. Své poklesky lituj ve své cele, plakat a vzdychat máš před Bohem. Když jsi mezi bratřími, netruchli a buď radostný, jako jsou ostatní... Bratři se mají chránit toho, aby byli zasmušilí a smutní pokrytci. Mají se naopak jevit jako lidé, kteří se radují v Pánu, jsou velmi laskaví a veselí, jak se sluší (2 Cel 128).
Sv. František své bratry často ujišťoval, že duchovní radost je nejjistějším prostředkem proti nástrahám a lstem zlého ducha. Říkával totiž: „ÄŽábel nejvíc jásá, když může Božímu služebníku vyrvat radost ducha... Zlí duchové nezmohou nic proti Kristovu služebníkovi, když ho zastihnou plného svaté radostnosti. Je-li však mysl malátná, bez útěchy a smutná, snadno se stane kořistí smutku nebo marných radovánek... Božího služebníka mohou některé věci zmást, ale pak se má rychle ponořit do modlitby a před Nejvyšším Otcem setrvávat tak dlouho, až se mu zase vrátí radost ze spásy“ (2 Cel 125).
Otázky k zamyšlení: Snažím se přinášet radost tam, kde je smutek, víru tam, kde trápí pochybnosti, naději tam, kde je zoufalství? Nebo jsem tím, kdo si stále na něco stěžuje? Je moje radost opravdová (radost ze spásy, radost v Pánu), ne jen povrchní, předstíraná, neupřímná? Chválím Pána každý den za to, že učinil veliké věci: že nás vykoupil, že nám odpouští hříchy, že nám připravil místo u Otce? Jsou setkání našich společenství radostná, povzbuzujeme se spíše navzájem v dobrém, než abychom si stěžovali na „zkažený svět“?