Čech, Zdirad
21. července + 1619
Někteří lidé působí dojmem, že stačí prožít několik životů, a můžeme jen v údivu sledovat šíři jejich díla a rozmanitost oblastí, ve kterých se pohybovali. Tak například sv. Vavřince z Brindisi (v Neapolském království) si můžeme představit jako pacholíka Julia v minoritské klášterní škole, jako mladíka Vavřince v kapucínském noviciátu benátské provincie, jako horlitele trpělivosti, poslušnosti a zachovávání řehole, jako muže modlitby a studia, jako kazatele v mnoha jazycích, jako zralého muže v hodnosti provinciála, generála a papežského legáta. Můžeme si ho představit jako poutníka do rudolfínské Prahy, jak zakládá kapucínský klášter na Hradčanech, jako vyprošuje Boží pomoc pro zemi i panovnický dům, když císař chtěl na rady nepřátel řádu kapucíny vyhnat, i jako českého kazatele vyvracejícího pomatené bludy, když císař své rozhodnutí změnil. Nebo si můžeme představit bitevní vřavu u Stoličného Bělehradu. V rachotu děl, svištění kulí a šípů cválá neohrožený kapucín s křížem v ruce v první řadě jezdců a nic nedbá na prosby generálů, aby se vzdálil na bezpečnější místo, a tak on, jako před lety sv. Jan Kapistránský, vede křesťanskou armádu do vítězné bitvy proti Turkům. A můžeme si představit sv. Vavřince jako slavného teologa a autora mnoha knih. Anebo si můžeme představit zakladatele a ochránce kapucínských klášterů, neúnavného poutníka, obhájce utlačovaných, muže nevalného zdraví, který na jedné ze svých bosých poutí zemřel, když došel z Neapole do Lisabonu.
Kresbu světcovy postavy provází znakový štít papeže Pia VI., který dal r. 1783 jeho jméno zapsat do seznamu blahoslavených, znak papeže Lva XIII., který ho r. 1881 vřadil mezi svaté, a znakový štít papeže Jana XXIII., který r. 1959 sv. Vavřince prohlásil za Učitele církve s titulem Doctor apostolicus.
Zdirad Čech