Pius XII.

Z apoštolské konstituce papeže Pia XII.

Důkazy svatých Otců[1] i zkoumání svatých písem jako nejhlubšího základu (víry) objasňují, že vznešená Boží Matka byla očividně co nejúžeji spojena se svým božským Synem a trvale měla podíl na jeho údělu. Proto se zdá nemožným, aby ta, která Krista počala, zrodila ,svým mlékem živila, na loktech nosila, na svou hruď přivinula, byla od něho po tomto pozemském životě oddělena – když ne duší, tedy alespoň tělem. Je-li náš Vykupitel synem Marie, zajisté nemohl jako nejdokonalejší strážce božského zákona nectít kromě věčného Otce také svou nejmilejší matku. A tak když ji mohl tak velice vyznamenat, aby zůstala v hrobě uchráněna porušení, je třeba věřit, že to vskutku učinil.

Zvláště  pak je třeba připomenout, že již od 2. století svatí Otcové Pannu Marii představují jako novou  Evu co nejtěsněji spojenou, ač v podřízenosti, s novým Adamem, pokud jde o zápas s pekelným nepřítelem. Jak bylo již předpověděno v protoevangeliu,[2] mělo dojít k plnému vítězství nad hříchem a smrtí, což je vždy vzájemně spojováno v listech Apoštola národů. Pročež tak jako slavné Kristovo vzkříšení bylo podstatnou složkou a posléze trofejí tohoto vítězství, rovněž společný zápas blažené Panny a Syna měl být dovršen oslavením panenského těla. Zmíněný Apoštol totiž praví: „Až toto smrtelné tělo oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: Pohlcena je smrt vítězně“ (1Kor 15,54).

Proto vznešená Boží Matka již od věčnosti jedním a týmž předzvěděním tajemným způsobem spojená s Ježíšem Kristem, neposkvrněná ve svém početí, ve svém božském mateřství neporušená panna,  ušlechtilá společnice božského Vykupitele, který plně triumfoval nad hříchem a jeho následky, dosáhla toho, že její výsady byly korunovány neporušeností v hrobě. A (podobně) jako již její Syn i ona po přemožení smrti byla s tělem i duší povznesena do nebeské slávy, kde jako Královna září po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále věků.

Přeložil Petr Alk.  Houška OFM