Deskur, Pavel
Objeví se nějaká znamení, která umožní zjistit, zda přichází poslední doba? Tato otázka odevždy zaměstnávala lidské mysli. Vždy tehdy, když se blížil přelom věků, těšily se velké oblibě předpovědi a věštby nejrůznějšího druhu. Byl připomínán Nostradamus 1), počítala se prázdná místa na obrazy papežů v římské bazilice sv. Pavla, četly se egyptské snáře. Jinak tomu není ani dnes, kdy se blíží přelom tisíciletí.
Nebylo tomu jinak ani v době Ježíšově. Když předpověděl zničení Jeruzalémského chrámu, z něhož "nezůstane kámen na kameni", hned se ho ptali: Kdy to přijde? Ježíš uvedl některá znamení: povstane národ proti národu, budou silná zemětřesení, hlad, mor, pronásledování věrných. Předpověď posledních časů se objevila i na stránkách knihy proroka Malachiáše: "Hle, přichází ten den hořící jak pec, a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne,... nezůstane po nich ani kořen ani větev" (3,19).
V uplynulých desetiletích se hodně zdálo, že nastaly poslední časy. Po krutých světových válkách nevyhasly války místní, hlad ničí obyvatelstvo Afriky a Asie. Západní svět v honičce za konzumem ztratil své mravní základy. V naší části Evropy se uhnízdila soustava reálného socialismu vedoucí k nepředstavitelným křivdám a zrůdnostem v životě celých společenství.
Když v roce 1989 došlo k pádu komunismu, zdálo se, že zmizí znamení ohlašující toto strašlivé vidění konce světa. Nová skutečnost, která odvrhla přízrak minulosti, přinesla s sebou nové problémy. Nezmizeli "opovážlivci a pachatelé svévolností", před nimiž varoval prorok Malachiáš. Ve jménu ničím neovládaného rozmnožování statků mnoho lidí je dnes ochotno prodat otce i matku, ztratit přítele, pošlapat hodnoty, které jim dosud byly svaté. Ideologii považující náboženství za "opium mas" nahradila nihilistická ideologie hlásající heslo "dělejte si, co chcete". Poctivá a svědomitá práce, o níž mluvil sv. Pavel v listu Soluňanům, stala se pro jedny nedosažitelná, zatímco druzí se ji pokoušejí zaměnit za rychlý a snadný zisk, často hraničící se zločinem.
Mezitím se blíží konec tisíciletí a znovu se pokoušíme zjistit znamení ohlašující konec světa. Co by se však stalo, kdyby opravdu nastal v roce 2000? Jsme na to připraveni? Sv. Matouš ve svém evangeliu uvádí Ježíšova slova: "O tom dni a o té hodině však neví nikdo... jenom sám Otec... Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde" (24,36.42).
Tedy místo toho, abychom si lámali hlavu nad otázkou "kdy", bylo by třeba ptát se sebe samých "zda jsem připraven" anebo "co mám udělat, aby zmizel strach před neznámou budoucností".
Sv. Otec Jan Pavel II. v roce 1995 ve své promluvě v sídle OSN na prahu končícího se věku užil vpravdě prorockých slov: "Jeden z největších paradoxů naší epochy spočívá v tom, že člověk, který vstoupil do období, jež nazýváme «moderním» s domýšlivým přesvědčením o své dospělosti a svéprávnosti, dnes se blíží ke konci XX. století s pocitem obavy před sebou samým, zděšený tím, co sám je schopen udělat, vystrašený budoucností. Aby tisíciletí, které už stojí na prahu, mohlo být svědkem nového rozkvětu lidského ducha, kterému bude napomáhat pravá kultura svobody, musí se lidstvo naučit překonávat strach. Musíme se přestat bát tím, že si osvojíme ducha naděje a důvěry... Jako křesťan musím rovněž vydávat svědectví, že základem mé naděje a důvěry je Ježíš Kristus... Musíme překonat náš strach před budoucností. Odpovědí na strach, jenž klade stín na lidskou existenci na konci XX. století, je společné úsilí budovat civilizaci lásky, vybudované na základě univerzálních hodnot - míru, solidarity, spravedlnosti a svobody. A naopak duší civilizace lásky je kultura svobody: svobody jednotlivců i
národů, prožívané v duchu obětavé solidarity a zodpovědnosti. Nesmíme se bát člověka. Každý jednotlivý člověk byl stvořen k obrazu a podobě Toho, jenž je počátkem všeho, co jest. Máme v sobě schopnost dosáhnout moudrosti a ctnosti. Díky těmto darům a s pomocí Boží milosti můžeme vybudovat v příštím století i pro dobro nastávajícího tisíciletí civilizaci důstojnou člověka, skutečnou kulturu svobody. Můžeme a musíme to uskutečnit! A když to budeme dělat, přesvědčíme se, že slzy našeho století připravily zemi na nové jaro lidského ducha" (Osservatore Romano 11-12/1995).
1) Michel de Notre-Dame (1503-1566), francouzský astrolog, osobní
lékař krále Karla IX., v rýmované sbírce Centuries astrologiques
předpověděl budoucnost do roku 3000 (Malý encyklopedický
slovník A-Ž, Academia Praha 1972). Pozn. překl.
Ks. Pavel Deskur
PRZEWODNIK KATOLICKI 46/1998
z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM