Stepczak, Jacek

Vypovídá Dr. Wanda Póltawska

Za všechno může Svatý otec Jan Pavel II... Tak. Opravdu! Kdyby nevykládal nikomu můj příběh, nikdo by o něm neslyšel. Ale co, když už je ta věc známá, povím ji ještě jednou.

Nádor, anebo jen zapálený otok?

Přežila jsem koncentrační tábor v Ravensbrücku, byla jsem tam "zkušebním králíkem". Po válce jsem se vrátila domů, vdala jsem se, máme čtyři děti. Roku 1962 jsem vážně onemocněla. Bylo velké podezření na nádor. Byla jsem v nemocnici a měla jsem jít na operaci. Lékař připouštěl jen na pět procent, že příčinou nemoci je zapálený otok a ne rakovina. V pátek jsem měla mít poslední vyšetření jako přípravu na operaci. Jsem lékařka, věděla jsem, co to znamená. Chtěla jsem však žít, vždyť jsem měla malé děti! Ukázalo se však, že operace není třeba, a známky nemoci v noci ustoupily! Dopis biskupa Karola Wojtyly

Teprve mnohem později jsem se dozvěděla, že před mou operací biskup Karol Wojtyla, který mě znal a byl tehdy v Římě, na radu Andrzeje Deskura (tehdy kněze a dnes kardinála), napsal otci Piovi latinský dopis - bez uvedení mého jména.

Dopis biskupa Karola Wojtyly otci Piovi ze 17.11.1962:

"Ctihodný otče, prosím Tě o modlitbu za jistou  čtyřicetiletou matku čtyř dcerušek z Krakova v Polsku  (za poslední války pět let v koncentračním táboře  v Německu), nyní nebezpečně ohroženou na zdraví i na  životě rakovinou, aby jí a její rodině prokázal své  milosrdenství na přímluvu Nejsvětější Panny. V Kristu  velmi zavázaný Karol Wojtyla, biskup, kapitulní vikář

krakovský v Polsku."

Když byl dopis doručen, otec Pio prý řekl: "Na to nelze odpovědět ne." Po mém uzdravení biskup Karol Wojtyla napsal druhý dopis s poděkováním.

Dopis biskupa Karola Wojtyly otci Piovi z 28.11.1962:

"Ctihodný otče, žena z Krakova v Polsku, matka čtyř  dcerušek, dne 21.XI. před chirurgickým zákrokem náhle  získala zdraví. Bohu díky. Rovněž tobě, ctihodný otče,  vzdávám velké díky jménem jejím, jejího manžela a celé  rodiny. V Kristu Karol Wojtyla, kapitulní vikář  krakovský."

Tehdy jsem o tom nic nevěděla. Když se mne někdy novináři ptají: "Co jste cítila v průběhu zázračného uzdravení?" a: "Jak jste se modlila k otci Piovi?" - odpovídám: Nic jsem necítila, k otci Piovi jsem se nemodlila, tenkrát jsem nevěděla, že existuje. Pán Bůh je tak skvělý, že může uzdravovat obyčejné hříšníky!

Moje setkání s otcem Piem

Roku 1967 (rok před smrtí otce Pia) jsem cestovala do Spojených států  - při této příležitosti jsem poprvé dostala pas. Zpáteční letenka mi umožňovala zastavit se na různých místech, díky tomu jsem mohla strávit nějaký čas v Římě. Tehdy jsem se rozhodla zajet do San Giovanni Rotondo.

Jak se však dostat k otci Piovi? Davy lidí, všude tlačenice, co dělat? Přistoupila jsem k prvnímu kapucínovi, kterého jsem potkala, a vysvětluji mu, že jsem poprvé dostala pas z Polska, a určitě už víckrát nebudu mít příležitost přijet, že bych se velice chtěla setkat s otcem Piem, atd. Kapucín se na mne podíval a řekl: "Přijďte ráno v pět hodin k bráně. Uvedu vás na mši svatou, kterou bude sloužit otec Pio." A tak se také stalo.

Na tu mši sv. nezapomenu! Nikdy jsem neviděla kněze tak sloužit Nejsvětější oběť! Otec Pio měl ruce zafáčované. Snažil se zakrývat dlaně, při pozdvihování (hostie a kalicha) však fáče

nasákly krví. Bylo vidět, jak ten člověk trpí.

Po skončení mše sv. otec Pio odcházel do sakristie kolem lavice, v níž jsem seděla; tehdy se na mne podíval, přiblížil se, pohladil mě po hlavě a řekl: "Adesso va bene?" (Teď už se daří dobře?) A šel dál, lidí tam bylo mnoho. Tenkrát jsem si byla jistá, že mě poznal.

Vůně květů

Od té doby se na své životní cestě stále setkávám s lidmi, kteří v různých chvílích života měli co dělat s otcem Piem. Někteří z nich tvrdí, že někdy při modlitbě v obtížných situacích, když se obracejí o pomoc k otci Piovi, cítí vůni květů a mají přitom jistotu, že je přítomný. Ve chvíli, kdy někdo vedle mne říkal, že cítí pěknou vůni květů, nic takového jsem necítila - s jedinou výjimkou!

Jednou v Itálii jsem byla pozvána knězem spřáteleným s otcem Piem, jenž měl mnoho památek, které od něho dostal. Přinesl ty předměty a položil je doprostřed stolu, okolo něhož sedělo několik osob; byly tam rukavičky se stopami krve, obrázky podepsané otcem Piem. Někteří přítomní začali dost skepticky mluvit o současné situaci v církvi, a potom kritizovali některé vyšší církevní představitele.

Tu jsem řekla, že jsem si jistá, že kdyby tu byl otec Pio, určitě by se mu ten rozhovor nelíbil, neboť on nikdy nekritizoval vrchnost v církvi a vždy byl poslušný vůli představených. A v té chvíli z předmětů ležících uprostřed stolu se šířila vůně květů. Nedokážu určit, jaké to byly květy. Na stole stále ležely tytéž památky s vybledlými stopami krve. Všichni náhle umlkli. Nejen já, ale i ostatní pocítili tu silnou vůni.

Otec Pio a volba papeže

Mnoho osob opakuje, že otec Pio předpověděl biskupu Wojtylovi zvolení papežem. Já vím toto: Před svou smrtí otec Pio uspořádával početnou korespondenci a přikázal všechny dopisy spálit; o dvou dopisech od biskupa Wojtyly však řekl: "Ty dva schovejte, budou důležité."

Od setkání s otcem Piem mám pocit kontaktu s ním a využívám jeho pomoc v různých věcech. Ostatně lidé, kteří se od novinářů dozvěděli o tomto mém příběhu, zaplavují mne dopisy s prosbou o přímluvu k otci Piovi. Posílají své prosby, abych je dovezla do San Giovanni Rotondo, což také někdy dělám. Na celém světě vznikají "modlitební skupiny otce Pia", vždyť on vyzýval k modlitbě - učil, že modlitba je velkou silou - a Pán Bůh vyslýchá.

Je Božím tajemstvím, proč Pán Bůh obdařil otce Pia zvláštními milostmi. Myslím si, že tento kapucín miloval Krista tak, jak my to nedokážeme, a dostal i velký a těžký dar stigmat; určitě proto je jeho přímluva tak účinná.

Vyzývám lidi, aby hledali pomoc u otce Pia. Vyzývám všechny, ale myslím si, že čtenáři našeho časopisu jsou lidé věřící, kteří chápou hodnotu modlitby a mohou svou modlitbou k otci Piovi pomoci druhým v různých obtížných záležitostech.

Zaznamenal: P. Jacek Stepczak

Przewodnik Katolicki 18/1999

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM