Knie-Górna, Jadwiga

1. Od Starého zákona do dnešních dnů Židovská tradice

Židovská tradice

V židovské tradici byl každý sedmý rok dobou zvláštním způsobem zasvěcenou Bohu (srov. Ex 21,2; 23,11; Lv 25,4; Dt 15,1; 15,12). V tento rok odpočívala země, byli propouštěni otroci, odpouštěny všechny dluhy. To vše se mělo dít na Boží slávu. Podobné zásady se týkaly Jubilejního roku, který se slavil každých 50 let (srov. Lv 25,8-17). V tuto dobu se každý Izraelita vracel na půdu patřící jeho předkům, i když byl dříve donucen prodat ji nebo sám se stát otrokem. Pro Židy neexistovalo pojetí absolutního vlastnictví země, neboť ta patřila Bohu. Její vlastník byl pouze jejím správcem jednajícím jménem jediného skutečného vlastníka, to je Boha. (Shodné chápání vlastnictví všeho stvořeného má i sv. František z Assisi.) Podobná situace se týkala otroctví, otrokem nemohl být trvale nikdo patřící k vyvolenému národu; Bůh osvobodil Izraelity z egyptského otroctví a vzal je pod svou ochranu, a od této chvíle patřili výlučně Bohu a nebyli už otroky.

Jobel

Vyhlášení 50. roku se konalo na celém území Izraele prvého dne prvého měsíce občanského roku, kdy kněží troubili na beraní roh vydávající nízký monotónní hlas (srov. Lv 25,9). Tento roh byl nazýván Jobel a od něho podle etymologů pochází slovo jubileum. Podle jiné teorie slovo Jobel je antickým výrazem pro odpuštění a svobodu. Třetí verze nachází starobylé hebrejské slovo Hobil - vrátit, odvést, přivolat - které nejlépe vysvětluje právní význam jubilea, kdy se vlastnictví vracelo ke svým původním vlastníkům.

Sobotní rok

Poněvadž sobotní rok a jubilejní rok mohly nastávat bezprostředně po sobě, znamenalo by to dva roky bez setí a beze žně. Z rozboru historických dokumentů vyplývá, že k takové situaci nikdy nedošlo, neboť by to bylo pro Hebrejce určitě velice obtížné období. Ve skutečnosti předpisy týkající se sobotního roku byly plně dodržovány jen do roku 70 před Kristem, kdy Izrael ztratil nezávislost a byl podroben Římany. O jubilejním roku můžeme nalézt zmínky po nějakou dobu před babylónským zajetím, a všechno ukazuje na to, že se Židé k této tradici už nikdy nevrátili.

Jubileum v Novém zákoně

Starozákonní tradice jubilea nachází své pokračování v Novém zákoně, kde však dostává nový význam, hluboce duchovní a náboženský, na rozdíl od hebrejského jubilea sociálního a právního. Starozákonní Jubileum rušilo dluhy pozemské, hmotné, vracelo svobodu tělesnou a právní. Novozákonní Jubileum vysvobozuje otroky z hříchu, a ti jako Boží děti získávají duchovní svobodu a dostávají dobra nehmotná. Všechna jubilea mají jaksi vztah k této době, totiž k mesiášskému poslání Ježíše Krista.

PRZEWODNIK KATOLICKI 15/1999

zpracovala: Jadwiga Knie-Górna

z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM

(poznámky v závorkách překladatel)