Buď veleben, můj Pane, sestrou naší mateřskou zemí, která byla na počátku pustá a prázdná a jen tvým Duchem oživena a naplněna; hadím jedem uštknuta, hříchem poskvrněna, k vykoupení předurčena. Slušelo se, aby ten, kdo na dřevě zemřel, na dřevě zvítězil, byl druhým Adamem, Synem Božím i synem člověka, narozeným z Panny. On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je první mezi bratřími, kteří budou vzkříšeni z mrtvých.

Zná proto prudkou vůni země,

Pán, také sbratřil se s námi,

spanilý tvůj Syn,

pil se skřivany z brázdy křivolaké,

stoupaje nohou do nesvatých hlín,

ví, jak jsme celí prosyceni jí,

jak nese tvé kaple a tvé chrámy

a girlandami lip je ovíjí.

Země moje, stokrát pokoušená,

Bůh a svět drtili tě v rukou jako květ

a jako vázu v střepy rozbili tě

a zase jako stromu dali zrát!

                                              (Renč)

Veliký, všemocný, dobrý Pane,

tobě buď chvála, sláva, dobrořečení;

slavný jsi, Králi nepřemožený,

tobě náleží můj dík,

ač jsem nehoden tvé jméno vyslovit.

Buď právem veleben, můj Pane,

sestrou naší mateřskou zemí.

Hýčká a živí tvé děti, rodí jim rozličné plody

a kytice vonících květů.

Chléb náš vezdejší, chléb náš nebeský,

sytící životem věčným

Ty, které jsi miloval,až do konce jsi miloval.

Co moci a trůnů je před tebou, drochýtko chleba,

co věků a věků žilo z tvé záře, pšeničná běli!

                                                              (Hora)

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,

která nás živí a slouží nám…