Čech, Zdirad

31. srpna                                              + 1270

Francouzská princezna Isabela (dcera krále Ludvíka VIII. a Blanky, rozené princezny kastilské) si už v mládí oblíbila ticho, modlitbu a službu. Jistě to nebylo v královském paláci snadné, ani nebylo snadné ubránit se sňatku s německým princem Konrádem (synem císaře Bedřicha II.), a tak, když dostala dědický podíl po otci, vypravila z něho deset rytířů do Svaté země, podělila chudé a kostely a vystavěla pro klarisky klášter s kostelem Panny Marie v Longchampes. Zbytek svých dní tam dělila mezi modlitby a službu nuzným a když umírala, provázel její poslední chvíle první z řady zázraků, jimiž ji oslavil Hospodin: všichni, kdo byli přítomni u jejího úmrtního lože, slyšeli podivuhodný líbezný zpěv. Pohřbu se účastnil také Isabelin bratr a pomocník, svatý král Ludvík (viz POUTNÍK 8/1998), než se vypravil na svou poslední křížovou výpravu.  Její klášter, západně od Paříže, se stal oblíbeným poutním místem, které sice zničilo běsnění revoluce, ale které za císařství znovu povstalo ve slávě.

Kresbu postavy blahoslavené princezny provázejí znakové štíty jejích rodičů a znak papeže Lva X., který r. 1521 potvrdil úctu.

Pozn.: Datum svátku kolísá, jako u mnoha světců. Původní 31. srpen je někdy a někde nahrazován 25. červnem nebo 23. únorem  (dies natalis) či 26. únorem.

Zdirad Čech