Nemysleme na křivdy utrpěné od nepřátel, ovládejme hněv a odpouštějme provinění svým spoluslužebníkům. Pak bude i nám odpuštěno, čeho jsme se dopustili vůči Pánu. Bylo to přece řečeno: Jestliže odpustíte těm, kdo se vůči vám provinili, váš nebeský Otec odpustí i vám (srov. Mt 6,14).  Sv. Jan Zlatoústý.

Blahoslavený člověk, který snáší svého bližního v jeho křehkosti právě tak, jak by si sám přál, aby on ho snášel v podobném případě. Sv. František, Napomenutí 18a.

Kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky. Jestliže však neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí  (Mk 11,25-26). Pro soudný den ti  nezůstane žádná omluva, neboť budeš souzen podle svého vlastního rozsudku a budeš trpět za to, co jsi udělal. Sv. Cyprián.

Bázeň před Hospodinem napomíná k moudrosti,

slávu předchází pokora. Přísloví 15,33.

„Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Opravdu pokojní jsou ti, kdo při všem, co vytrpí na tomto světě, zachovají uvnitř i navenek pokoj pro lásku našeho Pána Ježíše Krista. Sv. František, Napomenutí 15.

Děkuji, Pane, za lidi, kteří nehlásají zákon pomsty, ale v duchu Ježíše Krista dovedou odpouštět. Ti nesou svět ve svém srdci. Kdo odpouští, podílí se na tajemství nového života, který daruješ.

Toho času, kdy blažený František složil v nemoci Píseň o bratru slunci, povstala veliká hádka mezi biskupem a starostou města Assisi, tak veliká, že biskup ho vyobcoval z církve a zakázal všem čímkoli mu sloužit. Když se to blažený František doslechl, velmi se zarmoutil a ihned poslal jednoho z bratří ke starostovi se vzkazem, aby přišel i s městskými radními k biskupskému paláci. Když odešel, přidal k této písni další verše o odpuštění z lásky. Druhým dvěma bratřím, kteří měli nad jiné zvučnější hlas a byli znalí hry na loutnu, přikázal: Jděte k biskupovi a starostovi a zazpívejte jim píseň o bratru slunci. Důvěřuji v Pána, že ihned obměkčí jejich srdce a že se vrátí k dřívější lásce a přátelství.

Když se všichni shromáždili na náměstí před biskupským domem, vyšli ze zástupu oni dva bratři a jeden z nich pravil: „Blažený František složil ve své nemoci píseň na Hospodina za jeho tvory, k jeho chvále a povzbuzení bližních. Teď vás prosí, abyste ji vyslechli s velikou zbožností.“ I začali zpívat.

Starosta ihned vstal a se sepjatýma rukama zbožně naslouchal písni jako evangeliu a zaslzel. On velmi důvěřoval blaženému Františkovi a miloval ho.

Když píseň dozněla, řekl starosta přede všemi: „Upřímně se vyznávám přede všemi, že odpouštím biskupovi, kterého mám ctít jako svého pána…“ Poté padl biskupovi k nohám a pravil: „Hle, jsem ochoten dát vám takové zadostiučinění, jaké uznáte za vhodné. Chci tak učinit z lásky k Pánu našemu Ježíši Kristu a jeho služebníku, blaženému  Františkovi.“

Biskup pak vztáhl ruce, zvedl ho a řekl.: „Já jsem měl být pro svůj úřad pokorný, ale poněvadž mám prudkou povahu, odpusť mně i ty.“ A pak se velmi vlídně a laskavě objali a políbili.

Bratři byli uchváceni radostí, když viděli, jak se vyplnila Františkova předpověď o jejich usmíření. A všichni ostatní, kdo to viděli, uznali, že pro zásluhy svatého Františka je tak náhle navštívil Pán. Z takového sváru a pohoršení se vrátili bez jediné výčitky k takovému smíru. Srov. Zrcadlo dokonalosti 101.

Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku

A snášejí nemoci a soužení.

Blažení ti, kdo je snesou v pokoji,

Neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.