Čech, Zdirad
12. listopadu + 1456
Když r. 1403 osmnáctiletý Gabriel Ferreti oblékal v ankonském konventu Panny Marie ad Alto hrubý františkánský hábit, neměl z toho jeho otec hrabě Liverotto žádnou radost. Ale mělo to být k dobrému. Mladý řeholník velmi prospíval v chudobě, cudnosti i poslušnosti, pilně studoval a když dosáhl kněžského svěcení, věnoval se tak horlivě apoštolátu mezi chudými a péči o nemocné, že se mu brzo začalo říkat „otec Ankony“ nebo dokonce, nomen omen, „anděl Ankony“. Bratři ho zvolili kvardiánem ankonského konventu, pak se stal vikářem marchijské provincie. Ale po čase poslechl volání svého přítele sv. Jakuba z Marchie (POUTNÍK 11/1997) a odešel na misie do Bosny. Tam si vedl tak úspěšně, že se mu podařilo založit konvent. Když se v r. 1455 vrátil domů, znovu ho bratři zvolili za kvardiána, ale už to nemělo být nadlouho. V následujícím roce 9. listopadu blaženě zemřel. Do hrobu ho vyprovodil přítel Jakub. Na žádost papeže Kalista III. ještě téhož roku připravil proces, který prohlásil výjimečnost Gabrielových ctností, a tak byla povolena místní úcta. Nepřetržitý kult potvrdil a schválil v r. 1753 papež Benedikt XIV., v příštím roce Kongregace pro ritus schválila mešní oficium a svátek 12. listopadu.
Kresbu světcovy postavy provázejí znakové štíty papeže Kalista III., hrabat Ferreti , bosenského království a znak Benedikta XIV.
Zdirad Čech