Chvalozpěv stvoření

Buď veleben můj Pane, sestrou naší smrtí tělesnou,

 

Které neunikne žádný živý člověk…

 

 

Dej mi poznat, Hospodine,

 

     kdy přijde můj konec

 

a kolik dnů je mi vyměřeno,

 

ať si uvědomím svou pomíjivost.

 

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny

 

   a jako nic je před tebou můj věk.

 

   Každý člověk trvá jen co dech.

 

Jen jako stín jde člověk životem,

 

   hluku nadělá, ten vánek pouhý,

 

   kupí majetek, a neví pro koho.

 

                                           Žalm 39,5-7

 

Věčný hřbitove, věčná kolébko v tmách zavěšená,

 

Z jámy morové k slunci vykvetla jsi zas

 

Jako žena plná krás.

 

Tisíckrát počala jsi a nesla

 

Na klíně dítě, v poli plný klas.

 

Kolikrát do věčnosti zahleděná,

 

Synové tví, v šepotu svých šťáv

 

Předli v přísném opojení

 

Bohu zlatohlav.

 

Tak jsi kvetla, kvetla slovem Božím.

 

Za svým chlebem lopotíc se hložím,

 

Ruce krvavé a v očích sen:

 

Království, v nějž vejdou dobří jen,

 

                                              Hora

Pane Ježíši, zapřísahám tě

 

pro  tvé přehořké umučení,

 

až mi dohasínat

 

bude světlo moje denní,

 

převeď mě přes propasti

 

smrti nebezpečné;

 

a srdce tvoje, jako měsíc v úplňku

 

a jako lilie bílá

 

osvěť krajinu přechodu mého

 

z tohoto času do věčnosti.

 

                                               Deml

 

Když ty nás zavoláš,

 

končí  naše životní pouť.

 

Smrt je posel volající nás

 

do tvého času.

 

Ty však určuješ hranici,

 

kterou nemůže překročit.

 

Vzdaluje nás našim láskám,

 

ale nemůže nás vyrvat z tvých rukou, Pane.

 

Poslední slovo patří tobě.

 

Tím slovem je život, vzkříšení,

 

Neboť Ježíš řekl:

 

Já jsem živ a také vy

 

budete živi.

 

Děkuji, Pane.

 

 

František když slyšel, že sestra smrt je už tak blízko, byl naplněn novou radostí, chválil Boha a řekl.: „Když je to tedy vůle Boží a brzo zemru, zavolejte bratra Lva a Angela, ať mi zazpívají o sestře smrti.“

 

A když přišli ti dva bratři a stanuli před ním plni smutku a plni bolesti, začali se slzami v očích zpívat píseň o bratru slunci a jiných tvorech Páně, kterou světec složil.

 

A tu on před poslední sloku té písně přidal několik veršů:

 

 

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,

 

žádný živý člověk jí nemůže uniknout.

 

Běda těm, kdo zemrou v smrtelných hříších.

 

Blaze těm, které nalezne spojeny s tvou nejsvětější vůlí,

 

neboť druhá smrt jim neublíží.

 

 

Chvalte mého Pána a děkujte mu

A služte mu s velikou pokorou.