Blahoslavená Helena z Padovy, klariska
Čech, Zdirad
6. listopadu + 1231
Dvanácti či třináctiletá Helena (Elena Enselmini) přijala řeholní hábit z rukou Otce Františka a po pěti letech do jeho stigmatizovaných rukou složila své věčné sliby. Jakoby ale nestačilo, že má ze své vůle být uzavřena před světem v klauzuře arcellského domu sester klarisek, byla i od tohoto malého společenství oddělena, uzavřena dlouholetou nemocí ve své cele. Bez možnosti pohybu, později dokonce slepá a němá, přijímala své utrpení a obětovala je misijnímu dílu řádu a svému obdivovanému příteli sv. Antonínovi (viz POUTNÍK 6/1997), který v arcellském klášteře na předměstí Padovy několikrát v posledních letech svého života bydlel a také zde zemřel - o půl roku dřív než sestra Helena. A vypráví se, že tichá světice, která ve svém předlouhém utrpení rozjímala o utrpení našeho Pána, měla, když zemřela, na rtech poupě lilie jako znamení své andělské čistoty.
Kresbu postavy blahoslavené Heleny provázejí znakové štíty rodiny Enselmini a města Padovy a znak papeže Inocence XII., který dal r. 1695 zapsat její jméno do seznamu blahoslavených.
Pozn.: Svátek bývá někdy uváděn k 7. listopadu, dies natalis je 4. listopadu. K tomuto datu také řadí svátek Izidor Vavruška ve svých Životopisech svatých, avšak chybně uvádí rok úmrtí 1649.