Čech, Zdirad

2. ledna                                + 1500

V Perugii u brány sv. Petra bydlel František Coppoli, senátor římský, papežský místodržící v Rieti a podesta ve Florencii a Bologni. Oženil se s Leonardou da Ramazzano  a měli dceru Helenu.  Kdo ji znal, nevěděl, má-li víc obdivovat půvab její tváře, uhlazenost její latiny nebo šíři jejího humanitního vzdělání.  Když jí bylo patnáct let, zemřel otec, když jí bylo šestnáct, měla se vdávat. Už byl přichystán svatební prsten, už bylo připraveno bohaté věno, ale Helena se zřekla světa a na koni ujela do Foligna, kde přijala jméno Cecílie a hábit klarisek v konventu sv. Lucie, zapojeném do řádového reformního hnutí, které usilovalo o obnovení původní řehole. Pro svou hlubokou zbožnost a příkladnou vytrvalost získala Cecílie brzo úctu sester, a když dosavadní abatyše Margerita odešla na přání papeže Mikuláše V. reformovat klášter Panny Marie v Monteluce v Perugii, byla zvolena na její místo. Později  přišla do kláštera i její matka Leonarda, podařilo se opravit a rozšířit budovu konventu a mohlo se zdát, že bude dobře, ale skupina sester  změny odmítala a dlouhých šestnáct let trvalo, než se k původní řeholi přiklonily všechny. Jenomže ani potom nemohla abatyše Cecílie složit ruce do klína. Byla povolána do kláštera sv. Kláry v Urbinu, aby zavedla reformovanou řeholi i tam, a až za několik let se mohla vrátit do milovaného konventu ve Folignu, tam, kde v lednu 1442 vstoupila do řádu . Odtud po osmapadesáti letech, v lednu 1500 odešla do nebe.

Obecná úcta, jíž se těšila za života i po smrti, byla potvrzena r. 1698 za panování papeže Inocence XII. Jeho znak spolu se znakovým štítem rodiny Coppoli provází kresbu postavy blahoslavené klarisky.

Zdirad Čech