Alexa, Petr OFS

V loňském roce jsem se setkal s jednou sestrou ze 3. řádu sv. Dominika, která se přišla podívat na formační seminář pořádaný národní radou SFŘ. Mluvili jsme také o tom, jaký je rozdíl mezi dominikánskými a františkánskými terciáři. Jeden vypozorovala hned z průběhu semináře: „Vám stačí, když se řekne, co máte dělat, a moc se to nemusí zdůvodňovat. To my chceme zdůvodnění, ptáme se a rozebíráme, proč to máme dělat.“

Františkánský vztah ke Kristu lze krásně ukázat na setkání učedníků se zmrtvýchvstalým Ježíšem u Genezaretského jezera. Po zázračném rybolovu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. (J 21,7) Petr jedná hned, dlouze neuvažuje a nerozebírá situaci. Skočí do moře a jde za Ježíšem.

Během formačního semináře jsem dal této sestře také naše Generální konstituce. Pozorně si je pročítala a hledala nějaký rozdíl. Nedařilo se jí to, pořád říkala, že stačí zaměnit sv. Františka za sv. Dominika a může to „podepsat“. Až po chvíli řekla: „Tak tohleto nemáme.“ Byl jsem zvědavý, co to je. Přečetla mi čl. 21,2: Pracovní volno a rekreace mají svou hodnotu a jsou nezbytné pro rozvoj osobnosti. Sekulární františkáni ať se snaží docílit rovnováhy mezi prací a odpočinkem a ať usilují o účelné využití svého volného času.

Zvláště nyní, v době dovolených a prázdnin, nám Pán dává příležitost k zamyšlení. Volá nás k tomu, abychom byli s ním a nedělali si starosti a neznepokojovali se jako Marta pro mnoho věcí. Stačí jediné: být u Pána tam, kde mě chce mít, a učit se naslouchat, co mi říká, kam mě vede, co ode mne chce (srov. Lk 10,38-42). Když nás Pán zve k sobě, chce nás občerstvit, chce, abychom si u něj odpočinuli a učili se od něj (srv. Mt 11,28-30). Touží se s námi setkat, abychom mu jako apoštolové vypravovali všechno, co jsme dělali. „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst (Mk 6,31). Pořád může někdo přicházet, pořád bude spousta práce - v zaměstnání, v rodině, pro Boží království, kde je bohatá žeň, ale málo dělníků (srov. Mt 9,37). Ale přesto nás Pán volá, abychom odešli z každodenního shonu společně s ním a trochu si odpočinuli, abychom načerpali síly. Vždyť duch je sice ochotný, ale tělo je slabé (Mt 26,41).

Můžeme si všimnout ještě jedné věci (srov. Mk 6,30-31): Pán nezve každého apoštola zvlášť, ale všechny dohromady. Volno a rekreace jsou příležitostí, abychom si také navzájem v rodině i ve společenství vypravovali, co jsme dělali, a abychom byli spolu.

Odpočinutí zvláště svátečního dne, dne Páně, je pro nás znamením Božího odpočinutí po dokončení díla stvoření i předzvěstí našeho věčného odpočinutí v Bohu. V listě Židům (3,7-4,11) si můžeme přečíst víc o tom, kdo vejde na místo, kde by si u Boha mohl odpočinout (mezi podmínkami se zde uvádí: nezatvrzovat srdce před Božím hlasem, nemít srdce zlé a nevěřící, uchovat si důvěru v Pána). Už nyní můžeme u Pána nacházet odpočinutí a máme se to učit, abychom nakonec do trvalého odpočinutí u něj vešli.

Kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých. Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku ... (Žid 4,10-11)

Petr Alexa OFS