Egger, Gottfried OFM

 S laskavým svolením autora, švýcarského františkána Gottfrieda Eggera, autora více spisků o Františkovi a Kláře, ale také o Anežce Pražské,v měsíci, kdy slavíme svátek (klarisky slavnost) sv. Kláry, začínáme uveřejňovat jeho přednášky z duchovních cvičení konaných pro klarisky, vždy jednu přednášku rozdělenou do dvou čísel časopisu (s odlišením A a B).

 Je to tak: Klára je až dodnes příliš málo známá; byla a zřejmě stále ještě příliš je ve stínu Františka, svého vzoru. Na tom ovšem není tak docela sama bez viny, vždyť o sobě s oblibou říkala, že je "malá sazenička blaženého Františka". Považovala se za závislou na něm, ani ne tak ze ženské podřízenosti jako spíše kvůli stejnému ideálu. Podle mého názoru je František nemyslitelný bez Kláry a Klára bez Františka. Maria Sticho, profesorka literatury na katolické univerzitě v Miláně, která pocházela z Umbrie a napsala ve  čtyřicátých  letech na radu P. A. Gemelliho OFM knihu o Františkovi, říká o světici mimo jiné: "Vždy se říkalo, že Klára dostala velmi mnoho od Františka, nikdy snad však nebylo vysloveno, kolik dostal František od Kláry." Myslím, že autorka má pravdu, že o Kláře bylo řečeno příliš málo. To, co později lid odíval do krásných legend, má za dějinný podklad vzájemnou odkázanost obou, že se totiž učili jeden od druhého a měli společnou žhavou lásku ke Kristu.

 Jejich vzájemný vztah - to bylo duchovní přátelství. Jeden francouzský spisovatel o obou dokonce říká: "Nejvroucnější a harmonické spojení mezi Františkem a Klárou je, jako kdyby si Bůh na tomto světě nevymyslil nic dokonalejšího, na čem mají podíl muž a žena" (H. Gheon). Vztah mezi Františkem a Klárou se vyznačuje pouty přátelství. Byl to hluboký vztah důvěry. To je zřejmé z toho, že Klára za Františkova života slíbila poslušnost a zachovávání chudoby jen jemu. Toto sourozenecké přátelství mezi oběma světci z Assisi však nezůstalo v dějinách církve jedinečné. Připomeňme si Terezii z Avily a Jana od Kříže, Františku de Chantal a Františka Saleského.

 Třebaže osobní spojení mezi ženou a mužem z Assisi jistě spočívalo na osobním okouzlení a vyzařování, nakonec přece jen byla duševní spojitost obou ovocem života podle evangelia a láskyplné starostlivosti o vrůstání do plné podoby Ježíše Krista. Právě proto se nesmíme na tato přátelská pouta obou dívat jednostranně, jako by např. František byl velkým mistrem, ke kterému Klára prostě okouzleně vzhlížela jako malá žačka, ba dokonce pro něj blouznila - ne, ona mu byla rovnocennou partnerkou.

 Právě na základě tohoto vztahu však můžeme říci, že také oba řády, prvý a druhý, mají opravdu doplňující se způsob života, že se navzájem pouze nepodporují, ale doplňují. Až do konce svého života Klára trvala na tom, že její sestry při všem respektování svého vlastního způsobu života nesmějí být odděleny od františkánů. Klára se ve své řeholi odvolává na Františka, který jí slíbil, že on a jeho nástupci budou se vždy o klarisky starat (Řehole 6). A tak tomu také je. Oba řády nemohou být od sebe odděleny. Právě tady zdůrazňuje Klára, že ona a František jsou vedeni stejnou inspirací: Hugo z Digne je nazývá jedním dechem "Menší bratři a menší sestry". Na Františkovi je vidět, co chce Klára, a stejně tak je u Kláry zřejmé, co zamýšlí František.

 To vyjádřil i papež Jan Pavel II. při jedné své návštěvě u klarisek, když řekl, že vlastně lze mluvit jen o dvojitém jménu František-Klára: "Nelze jmenovat Františka bez Kláry, ani Kláru bez Františka. To se nedá vysvětlit jen nebeskými kritérii, je to i realita této krajiny, tohoto města Assisi, tohoto chrámu," jak zdůrazňuje papež. "Oba byli stejně živými osobnostmi." Důležité je, co papež poznamenává: František vidí sám sebe v jejím obraze, obraze Kristovy nevěsty, mystické nevěsty, skrze níž utváří svou svatost. František se nestává světcem sám o sobě, ale společně s paní Klárou. Totéž však může platit i pro Kláru, že utváří svou svatost v obraze muže Františka (H. Schneider, Gelebte Kontemplation mit Klara von Assisi, 3 - slovensky: Ako žiť kontemplatívne s Klárou z Assisi).

 "Stejně tak dosahují františkáni a klarisky v pohledu jedněch na druhé a při zahrnutí svého vzájemného, ba doplňujícího se povolání a  způsobu života. Žádné z obou společenství nemá své povolání pro sebe, ale stále v pohledu na to druhé. Proto někdo může být bratrem jen tehdy, má-li sestru, a některá může být sestrou, jen když má bratra. Platí-li toto někde v církvi, pak o Františkovi a Kláře. Zde není žádná nadřízenost a podřízenost, všechno je rovnocenným doplňováním."

 "Pokusme se tomu přijít blíže na stopu. Klára říká o sobě samé, že je sazeničkou sv. Františka. Svůj způsob života a svou plodnost poznává ze společenství s ním. Avšak třebas František Kláru »zasazuje« do kontemplativního života, není on jediný, kdo koná. Zatímco on sází, dělá Klára něco jiného: povzbuzuje ho, ba »posílá« ho do apoštolské činnosti. František se jí ptal na radu a nechává své rozhodnutí pro život v poustevně či v apoštolátu záviset na její radě. Oba chápou své povolání tak, že je spolunesené tím druhým, a také spoluodpovědné. Vzhledem k této doplňkovosti dá se proto jednoduše říci: Klarisky mají kontemplativní povolání, františkáni apoštolské, přičemž se vzájemně podporují. Věc však tkví hlouběji. Klářin kontemplativní způsob života je svým způsobem apoštolský, a Františkův apoštolský způsob života má kontemplativní základ. Každý z obou řádů nachází jemu odpovídající způsob života druhého řádu jako duchovní potvrzení" (H. Schneider, tamtéž).

 Gottfried Egger OFM, Auf dem Weg mit Bruder Franziskus und Schwester Klara (rukopis),

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM

(Pokračování)