Thompson, Nils OFM

3. Všeobecné povolání k svatosti

a. Obrácení má vztah k svatosti

 Všichni jsme povoláni k svatosti. V Katechismu katolické církve (941) čteme: "Laici se podílejí na Kristově kněžství: stále více s ním spojeni, rozvíjejí milost křtu a biřmování ve všech rozměrech osobního, rodinného, sociálního a církevního života a tak uskutečňují povolání ke svatosti, jež se týká všech pokřtěných."

 Opravdoví kajícníci usilují o obrácení srdce, neboť vědí, že takovým způsobem Bůh je naplní sebou samým (a to je svatost: spojení s Bohem). Sv. František ve svém Listu všem věrným křesťanům čili Povzbuzení kajícím bratřím a sestrám definuje "činit pokání" a "nečinit pokání" velmi jasným způsobem, a tento text je položen jako úvod k Řeholi SFŘ. Sv. František ve svém Odkazu (1) jasně popisuje dobře vymezený proces obrácení: "Pán dal mně, bratru Františkovi, abych takto začal dělat pokání: Když jsem ještě vězel v hříších, zdálo se mi nesnesitelně hrozné, měl-li jsem se setkat s malomocnými. Proto sám Pán mě dovedl mezi ně a prokazoval jsem jim skutky milosrdenství. A když jsem od nich odcházel, pak to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo." Takový proces obrácení, který je třeba uskutečňovat den za dnem, je podle mého názoru zásadní pro život pokání:

 - Bůh tento proces začíná: "Pán dal mně, abych začal dělat pokání..." Takové je volání, "povolání" kajícníka.

 - Bůh vede kajícníka na místa, kam by nechtěl jít, neboť takové doby a místa nám umožňují růst v důvěře v Boha: "Sám Pán mě dovedl mezi malomocné..."

 - Kajícník odpovídá tím, že přijímá, slouží druhým, a nakonec dává sebe samého: "... a prokazoval jsem jim skutky milosrdenství."

 - Výsledkem je dosažení štěstí: "... to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo."

 Sekulární františkáni následují Ježíše, jenž byl středem Františkova života. V té míře, v jaké dokážeme sdílet základní charisma sv. Františka, budeme se moci postavit celému světu jako příklady pravé radosti. Všichni křesťané jsou povoláni podávat toto svědectví. Nemyslím si, že by sekulární františkáni se měli mnoho lišit od ostatních křesťanů. Mám však zato, že by měli podávat příklad křesťanského života prožívaného s jednoduchostí, uvnitř církve, podle příkladu Ježíše evangelií. Hodnoty, které prožívají:

 - poslušnost Duchu svatému,

 - zbožná důvěra v Boží prozřetelnost,

 - vděčné a prosté užívání darů světa,

 - radost z Božích děl, která nás obklopují,

 - radost, že jsme křesťany v církvi,

 - vděčnost za práci chápanou jako dar,

 - horlivost v pomoci druhým,

to jsou způsoby pro vyjádření, jak Ježíšovi následovníci mají rozvíjet Boží království a ovlivňovat světskou společnost, aby rostla v dobrotě a ohledu k všem. Mám zato, že františkáni, tak jako všichni křesťané, by měli být živým důkazem Vtělení. Od chvíle, kdy Ježíš je opravdu s námi, nevím, co bych měl dělat špatného? "Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití" (Řím 8,35)? V Napomenutí 27 sv. František napsal: "Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost. Kde je trpělivost a pokora, tam není hněv ani zármutek. Kde je radostná chudoba, tam není chamtivost ani lakota. Kde je pokoj a rozjímání, tam není neklid a rozčilování. Kde střeží dům bázeň Páně, tam nepřítel nenajde přístup. Kde je milosrdenství a zdrženlivost, tam není nestřídmost ani tvrdost."

(Dokončení)

 Nils Thompson OFM (do 30.4.2000 generální asistent SFŘ)

 KOINONIA, Conferenza degli Assistenti generali OFS 2/2000

 z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM