Jan Pavel II.

Drazí bratři kapucínského řádu!

1.      S dojetím vás přijímám u příležitosti vaší generální kapituly. Srdečně zdravím ministra generála br. Johna Corriveau, děkuji mu za projevy přízně, které vyjádřil jménem vás všech a přeji mu vše nejlepší a mnoho štěstí pro službu Řádu, ve které ho kapitula potvrdila.

Jeden ze spolehlivých životopisů vašeho Zakladatele vypráví, že papež Inocenc III., když zvažoval žádost sv. Františka o schválení „nové“ formy zasvěceného života, cítil se povzbuzen snem, který mu dal potvrzující odpověď. Viděl v něm Lateránskou baziliku, která už se skoro zřítila, když tu se vedle ní objevil chudičký a malý člověk, který ji podepřel svými rameny, takže nespadla.[1] Vaše řeholní rodina se hned od svých počátků vyznačovala úsilím, přejatým od assiských, o velkou lásku k církvi a o synovskou poslušnost a věrnost jejím pastýřům. To dobře vysvětluje vaši dnešní návštěvu a činí vhodným, aby se nástupce sv. Petra obrátil na vás, kteří zde zastupujete spolubratry rozseté po celém světě, aby vás povzbudil k vytrvalosti na započaté cestě.

2.      Nedávné slavení Letnic ještě jednou upoutalo naši pozornost na mnohotvárné dary, kterými Duch svatý chtěl obohatit církev. Sám život Kristovy Snoubenky je plodem vylití Ducha slíbeného Ježíšem při Poslední večeři.[2] Toto vylití Ducha zakoušené tak živě večer o Velikonocích[3] a ráno v den Letnic[4], činí z církve zářivou soustavu rozličných osobních skutečností, sjednocených v hlubokém společenství víry a lásky a angažovaných ve svědectví Kristu zmrtvýchvstalému mezi všemi národy.

Také jednotlivé řeholní instituty se svými charismaty jsou plodem lásky Ducha k církvi. V následování Krista a v projevech sympatií k jeho osobě je dnes zvláště hodna pozornosti věrnost charismatu Zakladatele a následnému duchovnímu dědictví každého institutu.[5] Totéž charisma zakladatelů[6] se jeví jako zkušenost Ducha, předaná vlastním učedníkům, aby ji ve věčném růstu prožívali, střežili, obohacovali a stále rozvíjeli v souladu s tělem Kristovým. Z toho důvodu církev ochraňuje a podporuje vlastní ráz různých řeholních institutů.[7] Je nutné, aby identita každého institutu byla zachována s takovou jistotou, aby se dalo vyloučit nebezpečí nedostatečně určené situace, pro kterou řeholníci bez nutného zvážení zvláštního stylu svého rázu hledají zapojení do života církve způsobem bludným a dvojakým.[8]

3.      Setkání s vámi u příležitosti vašich generálních kapitul, mi dala příležitost, mimo jiné, ocenit úsilí, s nímž se, ve světle koncilního učení, snažíte znovuobjevit duchovní dědictví sv. Františka, a s velkou vážností identifikujete to, co je na vašem charismatu skutečně podstatné. Povzbuzuji vás, aby se pokračovali v této linii a vždy zůstali pozorní a učenliví směrnicím učitelského úřadu církve.

Zvláště je třeba, abyste pamatovali na dva aspekty:

Na prvním místě je to, jak to chtěl sv. František, přednostní a ústřední postavení evangelního bratrství, které vás charakterizuje jako bratry a činí z vás  řád bratří. V této perspektivě bude vaším úsilím přetvořit každý aspekt vašeho života podle toho, co je typické pro františkánsko-kapucínské charisma: duch modlitby, minorita a prostota, chudoba, strohost, kontakt s lidem, blízkost potřebným, horlivost pro evangelizaci, křesťanská radost a naděje. V nedávné době jste si na své šesté Plenární radě z těchto hodnot hlouběji promýšleli své rozhodnutí pro chudobu. K tomu vás vedl obnovený smysl pro bratrství, který byl přiostřen rozšířením řádu po celém světě. Nové problémy naší společnosti nás skutečně vybízejí k prohloubení významu evangelní chudoby prožívané v bratrském společenství, tj. prožívané v jejím komunitním, institučním a strukturálním rozměru.[9] V kontemplativním patření na Krista chudého nacházíte inspiraci  nejen k tomu, abyste žili chudě jako jednotlivci, ale také k tomu, abyste milovali chudé a sloužili chudým, které můj předchůdce Pavel VI. označil jako »svátost« Krista.[10]

Na druhém místě považujete za vhodné zdůraznit konzistentní, praktické a konkrétní jednání sv. Františka. Je nutné přejít ke skutkům, k žitým hodnotám, k metodě přímého svědectví. Vám všem je jistě dobře známé kritérium, na které se rád odvolával váš Zakladatel: plus exemplo quam verbo, »více příkladem než slovy«.[11]

4.      Vaše generální kapitula se odehrává v roce Velkého jubilea. To je prozřetelnostní okolnost, kterou nelze přehlížet. Jubileum je milostivým rokem pro všechen Boží lid: je to čas k obrácení, k hodnověrnějšímu následování Krista, k vnitřní obnově, k větší konzistentnosti a připravenosti ke službě vzhledem k Duchu, který oslovuje svědomí prostřednictvím znamení doby. Tím více budete v souladu s milostí tohoto jubilejního Slavení, čím více budete usilovat o to, hodnověrně prožívat své františkánsko-kapucínské povolání. K tomu ať vám pomáhají rozhodnutí, která dozrají na kapitule, abyste byli stále podobnější Kristu, který se narodil před přibližně dvěma tisíci lety.

Kéž vám vaše kapitula pomůže přijmout s františkánskou odvahou výzvy nového tisíciletí. V perspektivě evangelní novosti z nich vychází pozvání ke tvořivosti, odvaze a optimismu. »V této naší době se zvláštním způsobem od řeholníků vyžaduje tatáž charismatická, živá a důvtipná ryzost v jejich vynalézání, která tak excelentně vyniká u Zakladatelů.[12]

5.      Váš Otec a bratr František ať vás vždy vede a provází v úsilí o soudržnost s vaší formou života, abyste se stali, jak tomu chtěl, věrohodnými menšími bratry. Ať vás také provázejí četní vaši spolubratři, kteří vás předešli na věčnost a kteří jsou vám kladeni jako příklady k inspiraci a vzory k následování. Mezi těmito zvláště myslím na velký počet těch, které jsem měl to potěšení svatořečit nebo blahořečit během svého pontifikátu. Ať vám je také konečně nablízku svou mateřskou láskou Maria, věrná Panna, »podle jejíhož příkladu jste zasvětili svůj život Bohu«[13] a »odpovídáte na lásku Krista tím, že se mu bez výhrad odevzdáváte«.[14]

Prosím vás, abyste svým spolubratřím v celém světě tlumočili mé uznání a vděčnost za jejich svědectví a službu v univerzální misii církve. Všem bratřím řádu, ať jsou kdekoli i vám, bratřím kapitulářům, ze srdce udělují své apoštolské požehnání.

Jan Pavel II.

Překlad br. Pacifik