Pechatý, Jaroslav Josef OFS

Návštěva polní kaple pevnosti Fort de Russy

Minulý týden jsme se rozhodli navštívit jinou vojenskou kapli a místo aktivní neboli „involved“ (= angažované) katolické rodiny jsme se na jednu sobotu stali pouze pasivními účastníky bohoslužby.

Zvolili jsme si polní kapli patřící k pevnosti Fort de Russy. Oba výrazy – polní a pevnost – nemohou být více klamné. Tato polní kaple je elegantní, i když nevelká budova nedaleko luxusního vojenského hotelu Hale Koa. Blýskavé centrum Honolulu začíná právě tady a nedá se vůbec srovnávat s ubohými čtvrtěmi, jako jsou Kalihi, Waipahu atd. Ulice jsou přeplněny atraktivními prodejnami – říká se jim Tourist Traps, tj. pasti na turisty, s předraženým, často tuctovým prodávaným zbožím. Je to zřejmě relikt někdejší japonské konjunktury, která hnala ceny do astronomických výšin a která patří, jak se zdá, minulosti. Hotel Hale Koa pořádá několikrát do roka tenisové turnaje, kterých se náš Edmond se střídavými úspěchy zúčastňuje.

K tomu tenisu, resp. sportu vůbec, bych rád řekl několik slov, poněvadž sport je důležitým fenoménem amerického života. Dovolte mi proto malé odbočení.

Jak jistě víte, „pravý“ Američan uznává pouze tři sporty: fotbal, baseball a basketbal. Fotbal ovšem neznamená  vaši kopanou, ale jakousi zkříženinu házené se zápasem ve volném stylu. Hraje se šišatým míčem, který se hází(!). Vaše kopaná, zde nazývaná soccer, se těší výrazné antipatii, podezřívavosti a dokonce otevřenému nepřátelství. Je proto s podivem, že právě tento sport se začal v posledních letech prudce rozvíjet a název Soccer Mom neboli maminka od kopané je běžně užívaným politickým termínem. Připomíná to tak trochu situaci na někdejších c. k. gymnasiích před první světovou válkou.

Tento americký fotbal je v současné době na mnohých středních školách nejdůležitějším vyučovacím předmětem a fotbaloví trenéři se těší nesmírné autoritě, kterou často despoticky využívají.  Jsem celkem rád, že Edmond jej nehraje, ale jeho kamarád Mac byl minulý rok vážně zmrzačen právě při jednom z takových školních zápasů.

Tolik o sportu a nyní zpátky k naší vojenské kapli. Už při vstupu jsme si uvědomovali, že jsme v jiném světě. Bylo asi bez dvaceti minut pět a kaple byla skoro plná. Modlil se růženec. Dvě elegantní dámy tiše proplouvaly mezi lavicemi a ukazovaly přicházejícím volná místa. Tato služba je na americké pevnině běžná.

Podle oblečení, chování a způsobu mluvy přítomných jsme zjistili, že jsme ve středu místní smetánky. Mše svatá začala na vteřinu přesně. Vojenský kaplan nás všechny přátelsky pozdravil a vyzval turisty, aby se dostavili k oltáři, kde jim bude na krk zavěšen havajský květinový náhrdelník zvaný Lei. Kaplan mluvil vybroušenou angličtinou typickou pro intelektuální kruhy univerzit na východním pobřeží USA a podle chování bych ho tipnul minimálně na plukovníka, možná na generála. Obřady probíhaly přesně podle rubrik jako dobře seřízené švýcarské hodinky. Poněvadž byl tento týden  v Honolulu světový kongres dentistů a řada z nich byla v kapli přítomna, vpletl otec kurát do svého perfektně stylizovaného kázání (říká se mu zde po evangelickém způsobu „sermon“) nenásilně několik vtipných zubařských historek.

Domníval jsem se, že se mše svatá trochu protáhne, ale mýlil jsem se. Punktum v 17.50 zaznělo od oltáře anglicky  „ITE“ a Schola cantorum zapěla unisono Salvě Regina, anglicky to je ovšem Hail, holy Queen.

Po pravdě řečeno, byl to liturgický zážitek, řekli jsme si všichni v autě na cestě domů. Nicméně, a v tom jsme byli také zajedno, jsme se těšili na příští mši svatou ve staré známé nemocniční kapli ve třetím poschodí „růžového elefantu“.

V neděli na to jsme konečně navštívili bitevní loď Missouri, na které japonská delegace podepsala 2. září 1945 podmínky kapitulace. Původně byla dána na odpočinek do přístavu ve státu Washington, ale pak byla v době  Golfské války reaktivována a „vyfešákována“. Vypadá po této plastické chirurgii celkem pohledně, nikdo by jí ta léta nehádal. Je přesně tak staré jako já, byla dána na vodu v roce 1941. Staří mořští vlci ji stále nazývají „old girl“ – stará dívka. Vyzbrojena je důkladně: z devíti hlavní se dalo střílet na dálku jako z pražských periferií až do Kolína.

Tak tedy vypadá jeden z poklidných – není jich mnoho – víkendů, které zde trávíme.

                                                                                                          (pokračování)

                                                                                                          J. J. Pechatý