Apoštolské vyznání víry - XI.
Čech, Zdirad
Podle starobylé tradice, která rozděluje Apoštolské vyznání víry na dvanáct apoštolských výroků provázených předobrazujícími výroky starozákonních proroků a patriarchů, je autorem jedenácté části Symbola apoštol Juda zvaný Tadeáš: (Věřím v) těla vzkříšení, opírající se o dva výroky proroka Ezechiela (Tu mi řekl: Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo… Ez 37,14, a Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů. Ez 37,12, vlastně by se mohly citovat verše 37,1-14), dva výroky proroka Zacharjáše (Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid. Za 8,7a a Zburcuji tvé syny, Sióne. Za 9,13b) a výrok patriarchy Joba (Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí… Jb 19,25-27).
Způsob, jakým starobylá tradice Symbolum rozděluje, je jedním z jejích nejpodivuhodnějších rysů. V prvé polovině jsou obsáhlé výroky, které je při ilustrování možné provázet dvěma či dokonce třemi obrázky, a konec, který říkáme (i vnímáme) jedním dechem, tvoří tři výroky o pouhých dvou slovech. Pokus o ilustrování ovšem ukazuje, že v těch dvojicích slov je uloženo tolik skutečnosti a tajemství, jako ve výrocích obšírnějších. Dostáváme se za hranice představivosti a pro kresbu je třeba čerpat opět ze západní i východní tradice: Čas končí, andělé svinují nebe, zářící trůn pro Krále králů a Pána pánů je připraven, země i moře vydávají své mrtvé, smrt bude svržena do ohnivého jezera a s ní ti, jejichž jména nejsou zapsána v Knize života.