Čech, Zdirad
5. dubna + 1744
Když Anna, jednadvacetiletá dcera Martina Hösse a Lucie rozené Hoermann, vstoupila s řeholním jménem Maria Krescencia do kaufbeurenského kláštera řeholních terciářek, šla za touhou svého srdce, ale sestry v klášteře ji pro její přílišnou chudobu nechtěly a ustoupily jen přímluvám mocného muže, kterému byl konvent zavázán za mnohá dobrodiní. Nechtěly novou sestru přijmout a dávaly jí to znát. Jistě to nebylo dobré, ale mělo to k dobrému posloužit, protože se alespoň ukázalo, že svatá láska má větší sílu než řevnivá nelibost, že ctnost poslušnosti může přemáhat potměšilou žárlivost a trpělivá věrnost nakonec překoná všechna protivenství. Pěkně to připomíná jedna slavná příhoda: Matka představená poručila Krescencii přinést ze studny vodu ve starém řešetu. Dívka vázána slibem poslušnosti bez odporu příkaz vyplnila a k údivu všech vodu v řešetu přinesla. Ještě ho v klášteře mají schované. A protože se nic natrvalo neutají, byla nehodná představená sesazena, Krescencia se stala novicmistrovou a po letech představenou a ve dvaašedesáti letech svatě zemřela.
Kresby znakových štítů připomínají papeže, kteří měli podíl na rostoucí úctě: Benedikt XIV. r. 1744 povolil začátek procesu, Pius VII. r. 1802 potvrdil heroický rozměr ctností a Lev XIII. r. 1900 prohlásil Krescencii za blahoslavenou.
Zdirad Čech