Čech, Zdirad

31. října                                                          + 1447

Bratr Tomáš měl v životě velké štěstí. Napřed to nebylo moc vidět, protože vedl docela obyčejný život (říká se dokonce, že vedl rozpustilý život), ale stalo se, že slyšel kázání jednoho ze synů sv. Otce Františka. A poslouchal jistě pozorně, protože se rozhodl svůj život změnit. V devětadvaceti letech požádal o přijetí do řádu a v noviciátu si vedl tak dobře, že se brzo sám stal novicmistrem, pak se sv. Bernardinem Sienským (POUTNÍK 5/1999) pracoval na zakládání  nových observantských konventů, pak putoval s bl. Albertem ze Sarteana do Svaté země, Egypta a Etiopie. A když se vrátil, to mu už bylo pětasedmdesát let, byl sv. Bernardin už po smrti, ale v jeho díle pokračoval sv. Jan Kapistránský (POUTNÍK 10/1997), tak putoval s ním. Jenže už ne dlouho. Bůh ho k sobě vzal v roce 1447, to mu bylo sedmasedmdesát let. A protože ani stopy, které za sebou při svém putování zanechal, ani jeho podíl na zakládání observantské větve řádu, ani zázraky, jimiž ho Bůh oslavil, neupadly do zapomenutí, mohl r. 1771 dát papež Klement XIV. jeho jméno zapsat do seznamu blahoslavených.

Kresbu postavy bl. bratra Tomáše provázejí odznaky Florencie a Svaté země a znak papeže Klementa XIV.

Zdirad Čech