Loretánská litanie (dokončení)
Patriarchou ve Starém zákoně je nazýván ten, kdo měl nějaký zvláštní, vynikající význam pro dějiny spásy; kdo je zvláštním způsobem člověkem víry. Dále pouze Královna mohla podle představ patriarchů obdržet tak vysokou důstojnost, aby se stala Matkou Mesiáše. Proto nevědomky uctívali Marii jako svou královnu již po staletí před jejím narozením.
Po více než třicet let hovořila s Ježíšem o všech věcech minulých i budoucích, takže ve vědění předstihovala vědce a v rozeznávání věcí současných i budoucích všechny proroky. Všichni proroci byli nositeli Božího slova. Maria nosila toto Slovo ve svém lůně a z Božího pověření je přinesla lidem.
Po Ježíšově nanebevstoupení apoštolé jednomyslně setrvávali na modlitbách spolu s Marií, jejíž neochvějná víra pro ně byla posilou, aby vytrvali v čekání na seslání Ducha svatého. Před jeho sesláním tápali apoštolé v mnohých nejistotách a jejich řešení hledali proto u Marie, která z mnohých let s Ježíšem znala jeho poslání mnohem lépe než učedníci.
Utrpení duševní může být stejně kruté jako tělesné, viz duše v očistci, které tělo nemají, nebo drtivý smutek ve vysokém stáří. Člověk zamilovaný a matka dokáže sdílet city milovaného. Kristovo tělesné i duševní utrpení při pašijových událostech nelze s ničím srovnat a nijak adekvátně vyjádřit. Mariina smrtelná úzkost s Ježíšem v Getsemanech i na kříži byla mečem pronikajícím srdce, jak prorokoval Simeon. Mučedník = svědek o Kristu (až k prolití krve). Mariino mučednictví bylo nekrvavé, a přesto ne menší než tělesné utrpení tisíců jiných.
Slovem vyznavač označujeme křesťany, kteří vynikali v životě víry v Krista, příkladem své lásky k Bohu a bližnímu, učením či ctnostným životem, aniž by však podstoupili mučednictví. Maria je příkladem svého života jejich královnou.
Milujeme děti, protože z jejich tváře září neporušená, čistá neznesvěcená krása původního stavu člověka. Obdivujeme lilie v jejich zářivé čistotě, čerstvě padlý sníh v jeho zářivé svěžesti. To vše je odrazem neporušeného stavu ztraceného ráje. Marii Bůh neopakovatelně daroval původní neporušenost – panenskost – člověka, který cele patří Bohu.
Dlouhé řady světců s obdivem vzhlíží k Marii jako k dosažitelnému ideálu svatosti člověka, který v každém okamžiku svého života rodí a přináší Boha tomuto světu.
To, že byla od dědičného hříchu nejen očištěna jako všichni ostatní křesťané křtem svatým nebo jako Židé před Kristem obřízkou, ale že byla od něj uchráněna ještě před svým početím jako nikdo jiný ze smrtelníků (kromě Krista), staví ji nad všechno stvoření jako Královnu po Boží pravici (Žl 45, 10).
Jako Matka Boží byla Maria vyňata z obyčejného údělu smrtelníků. Zemřela sice, ale nestala se prachem a popelem. Zemřít musela, neboť zemřel i její božský Syn, neboť byl člověkem. Její tělo však nezůstalo v hrobě, ale bylo opět spojeno s duší a vzkříšeno k věčnému životu v nebeské slávě, jako předtím jiní Boží služebníci byli vzkříšeni (Mt 26, 52-3). Kristus až příliš miloval svou Matku, než aby ji nechal v hrobě.
Při všech mariánských zjeveních moderní doby vidíme Marii opásanou růžencem jako nástrojem k rozjímání života Pána Ježíše Krista a stále znovu se setkáváme se skutečností, že k jeho modlitbě vede Maria všechny své ctitele. Královna růžence znamená tolik co královna modlitby. Růženec je pradávným pokusem prostých lidí o setrvávání ve stálé modlitbě. Je to zahleděnost do Krista a rozjímání o jeho životě, které vede k jeho následování. Odedávna platilo: Skrze Marii k Ježíši.
Společenství svaté Rodiny, která všechno „koná podle zákona Páně“ (Lk 2,39), je ideálním vzorem každé dobré rodiny. Maria je Srdcem této rodiny. Je to rodina „obnovená“ Kristem, jejími znaky jsou modlitba, práce a skrytá svatost.
Františkánský řád, stejně jako mnohá jiná společenství zasvěceného života, si zvolil Pannu Marii za svou zvláštní Ochránkyni. Sama kolébka tohoto řádu – Porciunkula – je totiž zasvěcena Panně Marii Andělské a jeho zakladatel – sv. František – i četní jeho následovníci, vynikal ryzí mariánskou úctou.
Veškeré války jsou plodem nepokoje v lidské duši a hříšné touhy po cizím majetku. Při Ježíšově narození andělé zpívali: „Pokoj lidem, v nichž má Bůh zalíbení.“ O Marii ve svrchované míře platí slova Ježíšova ve vrcholné fázi jeho pozemského života: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Maria je královnou míru, protože ona první směla zakusit velký dar sjednocení s Božím pokojem.
K Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,
L Aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
K Modleme se: Všemohoucí, věčný Bože, dej nám, svým služebníkům, stálé zdraví duše i těla a na přímluvu Panny Marie obrať naše trápení v trvalou radost. Skrze Krista, našeho Pána.
L Amen.