Houška, Petr Alk. OFM

Chodívali jsme po léta ztichlou Voršilskou ulicí v Praze kolem zastřených oken Apoštolské nunciatury, o kterou ve vší nenápadnosti pečovaly sestry boromejky. Poslední úředník nunciatury Ottavio de Liva byl vypovězen z republiky v březnu 1950, dříve než začaly monstrprocesy s představiteli řeholních řádů a potom s dalšími církevními osobnostmi.  Komunistický režim si velice přál naprosté odtržení našich katolíků od Říma a vytvoření jakési národní církve pod vedením tzv. vlasteneckých kněží. Ovšem k tomu se nikdo z nich nepropůjčil, před tím ucouvl i sám ministr Josef Plojhar.

I když byla stažena železná opona, přesto převážná většina kněží a věřících zachovala ve svých srdcích věrnost Svatému otci, a to nejen formálně, ale s vnitřní opravdovostí.

Ve ztichlé Voršilské ulici zůstávala zastřena okna nunciatury a naše česká církev procházela svou čtyřicetiletou pouští. Mnoho kněží a věřících i řada biskupů byla ve vězení. V šedesátých létech za pontifikátu Jana XXIII. a v době Druhého vatikánského koncilu začalo poněkud svítat. Starý biskup, který nás světil, nám připomínal, že naše místo jako kněží bude na lodičce Petrově a ne jinde.

Dosud internovaný pražský arcibiskup Beran, jmenovaný r. 1965 kardinálem, byl sice vypovězen, ale Praha dostala apoštolského administrátora v osobě biskupa Tomáška a farnosti ožily jeho vizitacemi a biřmováním. Za Pavla VI. začala diplomatická jednání mezi naším státem a Vatikánem. Ovšem diplomaté Vatikánu jako John Bukovský, Luigi Poggi a Agostino Cassaroli měli těžkou úlohu: na druhé straně chyběla dobrá vůle. Maximálním úspěchem jednání mohl být kompromis, což se projevilo jmenováním některých biskupů. Jubileum sv. Metoděje v r. 1985 se stalo příležitostí k veliké manifestaci katolíků na Velehradě, která vyzněla jako nadšené přiznání ke Svatému otci. Bylo jasné, že katolíci už nehodlají mlčet.

Nicméně okna nunciatury zůstávala ještě stále zastřena…

Rok 1989 přinesl kanonizaci sv. Anežky spojenou s velikou národní poutí do Říma jako příslib lepších časů, které kdysi staré proroctví spojovalo s osobou této světice - Přemyslovny.

Události pak dostaly překotný spád: 17. listopad, shromáždění na Letné, národ se zase jednou sjednotil. 25. listopadu prohlásil kardinál Tomášek v pražské katedrále, že stojí na straně národa a stal se velikou morální podporou probíhajícího dění.

V dubnu příštího roku k nám zavítal Svatý otec a prezident Václav Havel v uvítací řeči řekl, že sice neví, co je zázrak, ale že se stal svědkem zázraku.

A 30. června 1990 jmenoval Jan Pavel II. apoštolským nunciem v Praze titulárního arcibiskupa sertského Giovanni Coppu.

Zastřená okna nunciatury ve ztichlé Voršilské ulici se otevřela světu a rozzářila se. Na žerdi opět zavlála vatikánská vlajka. Při jedné ze svých dalších návštěv zde nocoval i Svatý otec. Tehdy ztichlá Voršilská ulice ožila aplaudováním davu.

Nový apoštolský nuncius se brzy sžil s naším prostředím, zamiloval si náš národ a naučil se našemu jazyku. Zanechal bezpočet promluv. Jeho přístup byl vždy otcovský.

Několikrát navštívil i náš františkánský kostel Panny Marie Sněžné, zvláště při vzpomínkové oslavě našich 14 kandidátů beatifikace umučených r. 1611 a modlil se při jejich hrobě. Také několikrát navštívil shromáždění Sekulárního františkánského řádu a svěřil se, že také on se kdysi stal terciářem a přijal jméno sv. Bernardina Sienského z úcty k tomuto velikému kazateli.

Je nám trochu líto, že jsme se s ním rozloučili, avšak zachováme mu i nadále svou lásku a vděčnost za vše, co pro naši domácí církev vykonal za podmínek ne vždy snadných. Také on nás ujistil, že u nás nechává své srdce.

Myslím, že nejvyšší ocenění, jímž si ho dovolujeme ocenit, je to, že je dobrý člověk.

Vaše Excelence, Otče nuncie, díky za vše a Bůh Vás provázej!

Petr Alk. Houška OFM

„Na mnogaja ljeta…“

15. srpna na slavnost Nanebevzetí Panny Marie přiletěl do Prahy ze svého dosavadního působiště v Litvě nový apoštolský nuncius arcibiskup Erwin Josef Ender a byl uvítán zástupci našeho episkopátu a některými státními představiteli.

Narodil se 7. září 1937 v obci Steingrund v polském Slezsku. Jeho rodiště patřilo tehdy do pražské arcidiecéze. Není účelem této poznámky informovat o tom, co už je dávno všeobecně známo, zvláště když nový zástupce Svatého otce se již setkal s našimi věřícími, ale chceme i za náš časopis projevit radost nad tím, že naše Apoštolská nunciatura je znovu obsazena a chceme popřát Jeho Excelenci novému panu nunciovi mnoho spokojenosti, aby se mu u nás líbilo a hlavně se chceme modlit za to, aby Bůh mu pomáhal v jeho poslání.

                                                                                                          Redakce Poutníka