Jarolímek, Romuald OFMCap.

Ve dnech 17.-19. 6. 2001 pořádali v Liberci bratři františkáni tzv. „rohožkovou kapitulu“ a protože jedním z jejích hlavních témat bylo zřízení nové modlitebně–formační komunity, byl pozván též zástupce kapucínů. Ve stejném termínu ale bylo u nás setkání br. kněží v Praze, a tak br. provinciál nabídl účast mně, velkému šťouralovi (nejen) ve věci zřízení domu modlitby. A já s radostí přijal.

            Setkání začalo nešporami v neděli v 18⁰⁰ hod. v Ruprechticích (jedna ze dvou minikomunit OFM působících v Liberci), kam jsem se svezl s br. Danielem z Moravské Třebové. Následovala vydatná večeře provázená osobními rozhovory bratří. Po ní byla rekreace spojená s oslavou 50. výročí od složení doživotních slibů br. Benedikta, který vydatně povzbuzován spolubratry vzpomínal na uplynulé půlstoletí. Dále se spontánně rozpoutala diskuse nad žhavými tématy provincie, řádu i církve. Nezdálo se mi příliš vhodné se tlačit do diskuse, ale nakonec jsem byl přímo vyzván br. Václavem, velkým teologem před Hospodinem. Vyslovil totiž názor, že rozdělení 1. řádu sv. Františka je dnes věcí problému neochoty zeštíhlit struktury - ze 3 generálů 1, ze 3 provinciálů 1 atd. Dal jsem mu za pravdu, že dnes skutečně neexistují podstatné rozdíly, už jen pro všeobecnou snahu o návrat ke kořenům a původnímu duchu – a ty jsou totožné. Spíše je rozdíl v akcentech a masovosti jednotlivých forem života. Vlastní rozdělení jsem označil jako ovoce nedostatku bratrství, tolerance, dialogu a neochoty přijmout druhé s jejich specifickou variantou povolání.

Následující den byl program v kostelíku U obrázku nad Libercem (Kateřinky; malé poutní místo opravené br. Antonínem). Po votivní mši k Panně Marii Andělské, které předsedal br. provinciál Vianney, byla velice živá přednáška br. Václava s diskusí. Dotkl se řady františkánských témat, ale jakýmsi srdcem byla otázka vztahu jednotlivého bratra a společenství, otázka přijetí a důvěry. Po modlitbě během dne a dobrém obědě pod širým nebem, na který přestalo pršet, následovalo seznámení a diskuse o vznikající kontemplativně – formační komunitě Prusiny (asi 12 km od Plzně). Myšlenka není nová. Už když se bratři vraceli do Plzně a historický konvent věnovali nově vznikajícímu biskupství, neměli v úmyslu přijmout farnost, ale nakonec byli donuceni. Dostali nově vzniklou farnost na sídlišti s 60 000 obyvateli. Během následujících 10 let se z ní stala nejživější farnost diecéze (kolem 100 akcí za rok pro všechny věkové kategorie, 11 společenství z 20 existujících v diecézi… atd.) Zajímavým specifikem je, že tato komunita nemá žádný automobil, a to i přes velmi časté vnější aktivity! Desetiletá zkušenost říká, že to nejen jde, ale že je to i velmi silným svědectvím… Kéž by to bylo inspirací pro jiné bratry, kteří si život bez auta nedokáží představit.

Pro novou komunitu se rekonstruuje stará barokní fara, která byla spolu s kostelem, původní školou a hospodou postavena mezi třemi vesnicemi, protože ani jedna z nich neměla na stavbu z vlastních prostředků. Vlastní život komunity začal od října 2001 (1 kněz, 1 jáhen, 1 laik, 3 postulanti). Předpokládá se velký důraz na modlitbu a manuální práci a určitá otevřenost pro jednotlivé zájemce, kteří chtějí strávit pár dní (až týdnů) v ústraní, při zapojení do života komunity. Spojení s postulátem je ovocem zkušenosti z podobného domu myslím v Rakousku, kde se to velmi osvědčilo. Chce se pokusit, i přes minimální stálé příjmy, být soběstačná např. topením na dřevoplyn, žít ze „samovýroby“ a z darů – a to je mimo obec, v pohanských západních Čechách, kde se deklarovaly 2/3 lidí, že jsou bez vyznání!

Následovala křížová cesta br. Benedikta, při které nás bouřka zahnala do kostela, nešpory, bahenní fotbal, tichá adorace s výstavem Nejsvětější svátosti a večeře. úterý 19. 6. otvírala mše sv. s ranními chválami a novokněžským požehnáním br. Bartoloměje. Po snídani měl br. Regalát přednášku z františkánské spirituality – jednu z připravených pro Institut františkánských studií. Následná pestrá diskuse na aktuální témata provincie se záměrně vyhýbala jakýmkoliv závěrům či rozhodnutím, což byla podle mne škoda. Poté byla modlitba během dne, oběd, informace provinčního sekretáře br. Dominika o míře realizace závěrů poslední provinční kapituly, přípravě formačního plánu atd. Setkání bylo završeno Chválami sv. Františka.

Průměrně bylo přítomno 40 bratří provincie sv. Václava, delegát ze Slovenska a já. Setkání mělo bratrsky otevřeného ducha, řešilo velice podobné problémy, které řešíme v naší provincii poslední tři roky. Na znamení blízkosti a touhy po překonání toho, co nás rozděluje, jsem pro naší provincii dostal od br. provinciála znamení naší jednoty – Krista ukřižovaného.

 Romuald Jarolímek OFMCap.