Matějka, Pacifik OFMCap.
Rád bych čtenářům Poutníka zprostředkoval malý pohled do struktury federace klarisek-kapucínek a institutů přičleněných k řádu kapucínů. Struktury, které existují ve vztahu k ostatním větvím prvního františkánského řádu, mají podobnou povahu i problémy, a tak snad nevadí, když si, vzhledem k nedostatku informací, všimnu v tomto článku jen jedné z nich, která poslouží jako příklad. Páteř federace klarisek-kapucínek a institutů přičleněných k řádu kapucínů tvoří následující klauzurovaná kontemplativní společenství, pro které byl v roce 1970 zřízen úřad generální asistence:
§ Klarisky-kapucínky: v roce 2000 jich bylo asi 2 400 sester ve 156 klášterech 22 zemí.
§ Klarisky Ustavičného klanění, založené kapucínem Bonaventurou z Paříže († 1887): Jedná se o asi 350 sester ve 25 klášterech.
§ Kapucínky Regulovaného třetího řádu, založené ve Švýcarsku r. 1591: Jedná se o asi 350 sester v 16 klášterech.
§ Kapucínky Františky Taffinové v Belgii, založené r. 1641, dosud mají 23 sester ve 4 konventech.
Abatyše klášterů sdružených do federace se zpravidla setkávají každých šest let k volbě představené a její rady, aby se zamýšlely nad programem vzdělávání a životem federace. Část vzdělávacích kurzů má na starosti generální asistent (delegát), pro některé ze sester je k dispozici studijní kurz v Římě. Stalo se již milým zvykem, že čtyři delegáti generálních ministrů prvního řádu (tj. z konventuálů, z františkánů, z kapucínů a z Regulovaného třetího řádu) se dvakrát do roka setkávají, aby diskutovali nad různými problémy spojenými se životem kontemplativních sester. Jedním takovým sporným bodem byl například dokument Sv. otce o zasvěceném životě „Verbi Sponsa“, který se u klauzurovaných sester setkal nejen s velmi pozitivním ohlasem, ale také s odporem a výhradami, které nebyly zcela neoprávněné. Plodem diskuse byl pak i „společný dopis u příležitosti roku 2000“, jehož autory byli výše zmínění čtyři delegáti, který zdůrazňuje krom jiného i skutečnost, že mužská a ženská větev františkánského řádu se navzájem doplňují.
V Západní Evropě lze v poslední době zaznamenat postupné stárnutí společenství sester. V mnohých klášterech mají všechny sestry přes 60 nebo dokonce i přes 70 let. Počet sester se poslední dobou zmenšuje. Sestry jsou již dlouho důtklivě vybízeny, aby se spojily. Zatím však nedošlo ani k jedinému spojení dvou klášterů. Spíše se snaží pomoci si jinak. Omezují práci, platí si zaměstnance, nebo žádají o výpomoc kláštery v cizině. Takto je v současné době asi 50 mexických sester ve španělských klášterech, aby byly ke službě starším sestrám a udržovaly život konventu. Je však jasné, že taková pomoc je jenom na chvíli. Evropa bude muset hledat novou životní cestu pro mnišství v postmoderní době.
Celkově byly ve světě v posledních šesti letech (do r. 2000) zavřeny tři kláštery klarisek. Ve Východní Evropě lze však v těchto letech naopak sledovat určité probuzení klauzurního života. V České republice a na Slovensku bylo založeno po jednom novém klášteru pro komunity sester, které přežily dobu komunistického útlaku a mohly tak navázat na staré „nitě“. Skutečně nových klášterů bylo v tomto období založeno asi
Po dlouhou dobu býval jmenován generálním asistentem pro tyto sestry některý z členů generální kurie prvního řádu. Počínaje od roku 2000 došlo ke změně, která ještě více posílila vazbu mezi mužskou a ženskou větví františkánského řádu. Bylo totiž stanoveno, že nadále bude delegátem bývat jeden z generálních definitorů (tj. poradců generálního ministra), a že každý z generálních definitorů si vezme za úkol hlouběji poznat kapucínky té oblasti, za kterou má odpovědnost. Toto pojetí má mnoho výhod. Především se tak dosáhne těsnější vazby na nejvyšší vedení mužské větve františkánského řádu. Krom toho dotyčný definitor může současně vizitovat bratry i sestry určité oblasti a povzbuzovat dotyčné provinciály i v záležitostech týkajících se sester. V neposlední řadě tak bude moci vizitátor sestry navštěvovat častěji a lépe je pozná. Snad už tak do budoucna nebude platit povzdech, že často chybí „milující a zvláštní péče, kterou sv. František sliboval svým sestrám“ (srov. Řehole sv. Kláry kap. 6). Podobně jako ve vztahu k Sekulárnímu františkánskému řádu i o vztahu k sestrám druhého řádu je třeba říci, že i při své různosti mají oba řády mnoho společného a vzájemně se doplňují a tento vztah vzájemného doplňování je třeba chránit a vážit si ho.
Podle IKI 162/2000
Pacifik Matějka OFMCap.