Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

                        Nebyli jsme vykoupeni nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem,

                        ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. Skrze

                        něho máme všichni přístup k Otci v jednom Duchu (1 Petr 1,18-19;

                        Ef 2,18;1 Jan 1,7)

Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla (Žl 76,9), protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.

Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci (srov. Lk 15,3n). Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti (srov. Lk 1,79); jistě přichází vysvobodit z bolesti uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn (srov. Gn 3,15).

Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpověděl: „I s tebou.“ Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí“ (Ef 5,14).

Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.

Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě (srov. Gn 1,27). Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v tobě (srov. Jan 17,21.23), jsme přece jedna nedílná osoba.

Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé (srov. Žl 88, 5.6). Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady (srov. Gn 3,23), jsem byl ze zahrady vydán Židům (srov. Jan 18,1n) a v zahradě ukřižován (srov. Jan 19,41).

Pohleď na můj poplivaný obličej; to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech (srov. Gn 2,7). Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět ke svému obrazu.

Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenž jsi kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.

Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu v tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.

Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.

Trůn s cheruby je přichystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.

Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

(druhé čtení z breviáře na Bílou sobotu)