Holota, Benedikt OFM

Člověk se liší od přírody tím, že si umí mimo jiné vytvářet životní prostředí. Vytváří si je podle svého. Zpravidla špatně, ačkoli se domnívá, že věci uspořádal lépe, než byly. Přitom například ekologové neustále upozorňují na necitlivé zásahy člověka do životního prostředí na celém světě.

Co dělá člověk v oblasti konkrétního konání, dělá i v oblasti abstraktní, v oblasti myšlení. Tak zřeďuje, rozmělňuje, filtruje obsah pojmů a říká si, že je upřesňuje. Nezastavuje se ani u pojmů nejobecnějších: jednota, pravda, dobro, krása – a filtruje ty pojmy tak dokonale, že se nakonec ani neví, co je doopravdy jednota, co je doopravdy pravda, dobrota, krása.

Jak prakticky vypadají tyto přefiltrované pojmy? Prakticky to znamená, že člověk mluví o tom, co není, jako by to bylo. Lež nazývá pravdou, násilí spravedlností a krásou označuje to, co lichotí jeho choutkám.

Člověk neváhá filtrovat, zřeďovat, rozmělňovat, „upřesňovat“ ani pojem a obraz Boha a přivádí ho k takové „čistotě“ a k takové „nadpozemskosti“, že vzhledem k takto „upřesněným“ pojmům není člověk ani schopen Pána Boha oslovit a prosit ho o něco, protože to cítí jako naivnost nebo jako velikášství.  Někteří teologové přefiltrovali pojem Boha tak dokonale, že jim z něho nezbylo doslova vůbec nic. Nihilismus slavil své úspěchy. Smrt Boha.

Svatí měli o Bohu představy zdravější. Nepřefiltrované. Syrové. Pravější. Nepřizpůsobené lidské chuti.

Taková byla Františkova představa Boha. Neptal se na pojem Boha teologů, ačkoli si jich vážil. Ptal se na obsah pojmu „Bůh“ evangelia, protože byl přesvědčený, že jak prostě dal Bůh svatopiscům vyjádřit věci zjevení, tak chtěl, aby se jim prostě rozumělo. Toto své přesvědčení vyjádřil ve své Závěti bratřím, když jim píše: „Jako mi dal Pán prostě a jasně vyjádřit a napsat řeholi a tato slova, tak prostě a jasně je chápejte a svatým životem zachovávejte až do konce“ (Závěť, 12).

Evangelium ukázalo Františkovi jiný obraz Boha, než jaký měli  teologové, kteří chápali Boží bytí příliš filozoficky a právně, a vyzvalo ho, aby věřil více Božímu zjevení než lidské moudrosti.

František přijal o Bohu tuto představu:

Bůh je tak velký, že vidí i nejmenší věc. Vidí i ten nejvzdálenější atom na periferii vesmíru.

Bůh je tak silný, že si může dovolit dát se pohnout i voláním nuzného člověka.

Bůh je tak živý, že je člověku osobně nablízku na každém kroku jeho životní  cesty a umí být o jeho osud vážně ustaraný.

Bůh umí mít z návratu člověka takovou radost, a je tak velkodušný, že se nemusí ukazovat

jako někdo vzdálený a strnulý.

Bůh je tak přístupný, že samo evangelium nabádá každého, kdo chce věřit, aby se nebál             

zápasit s Bohem o jeho požehnání a o svoji spásu jako Jakub.

Bůh je tak blízký, že se nemusíš bát, že by tě neslyšel. Dej se s ním do řeči a útoč na jeho         

srdce s vážnou prosbou a za chvíli se dozvíš lépe než všichni teologové, že Boha

možno skutečně pohnout, a že ty, jeho stvoření, dokážeš s ním něco udělat. Ne proto,

že by byl slabý, nýbrž proto, že tě miluje.

Bůh je tak blízký, že když se s ním dáš do řeči, dozvíš se, že on na tebe už dávno čekal. A 

            čekal proto, aby ses ho zmocnil a abys ho celou silou své lásky zapřísahal…

Bůh není vzdálený. Přenes se přes tu nepravou vzdálenost, kterou jsi ty sám položil mezi sebou a jím,

            protože  jsi měl malou víru a myslel sis, že všechno víš lépe než on.

Bůh je tak nesmírně pravdivý, že chce, abychom navzdory svým zdánlivě lepším vědomostem

opustili svůj názor a odvážili se žít „na jeho slovo“. Abychom se odvážili žít s Pánem

Bohem na dluh.

František uvěřil evangeliu a odvážil se žít „na Kristovo slovo“. Zakusil, co zakusili rybáři na jezeře: celou noc lovili a nic nechytili. Pán je požádal, aby spustili sítě v době, kdy  vůbec není vhodné lovit. Petr se bránil odbornými námitkami, ale nakonec povolil: „…ale na tvé slovo spustím sítě“ (Lk 5,5). Odvážil se lovu na Kristovo slovo – a užasl.

František se také odvážil žít na Kristovo slovo a zakusil, že vzdálenost mezi lidskou duší a Pánem nepochází z Boha, nýbrž z naší malé víry nebo z našich spekulací a naší fantazie.

Zdá se, že právě toto všechno, a jistě ještě mnoho jiného, bylo předmětem jeho duchovního zápolení s Bohem v jeskyni za Assisi, ze které vycházel po dlouhých modlitbách celý změněný ve svém vzhledu, jak poznamenává jeho životopisec.  Co tam dělal? Zápasil o správnou představu Boha.

Člověk žije takového Boha, jak si ho představuje. Františkův  vnitřní zápas byl asi podivuhodným vnitřním děním, ve kterém si Bůh přivlastňoval Františka a František Pána Boha…

Jak je důležité, mít správnou představu o Bohu!

Čím je mi Bůh?

            Bytím v sobě – jako filozofům?

            Tvořivým principem - jako přírodovědcům?

            Zákonem – jako právníkům?

            Absolutním kódem – jako kybernetikům?

            Veličinou – jako matematikům?

             Bohem Abrahámovým, Izákovým a Jákobovým – jako teologům?

            Katechismovou skutečností?

Čím je mi Bůh?

Mějme odvahu přijmout správnou představu Boha.

Je náš Otec.

A každý otec chce ze svých dětí něco mít.

Proto i Bůh má své požadavky.

                                                                                              Benedikt Holota OFM