Čech, Zdirad

9. srpna                                                          + 1322

Je to docela zajímavé: některým světcům jako by byl svět malý. Putovali až na jeho konec a hledali neznámé národy, kterým bylo třeba přinést Dobrou zprávu, že Boží Slovo bylo učiněno tělem a přebývalo mezi námi, jiní neúnavně procházeli ze země do země s poselstvím panovníků, nebo putovali zpustlými kraji a učili zástupy. A zase jiní žili téměř na jednom místě, a přeci také došli do nebe. Třebas blahoslavený Jan, zvaný Eliášův podle otce, nebo Fermský podle rodiště, nebo podle svého působiště z Verny. Když byl ještě chlapec, dali ho rodiče studovat k augustiniánům, protože bylo zřejmé, že má výrazný cit pro duchovní věci, ale když vyrostl a mohl sám rozhodovat své věci, odešel k františkánům, protože slyšel bratry kázat a protože si mohl přečíst františkánské kroniky a Kvítka. Po ročním noviciátu ho bratři poslali do kláštera na proslulé hoře La Verna. A tam už zůstal. Napřed se chvályhodně zdokonaloval ve ctnostech, pak úspěšně studoval a obdržel kněžské svěcení, a protože měl nejen vzácný dar chápat nejhlubší tajemství víry, ale i mnohem vzácnější dar tato tajemství vykládat a sdělovat, stal se užitečným a oblíbeným kazatelem a učitelem. A když mu bylo třiašedesát let - padesát  z nich byl v řádu -, poznal, že jeho dnů bude už jen maličko, připomněl bratřím, co je doopravdy důležité, a umřel. A protože přesto, že skoro celý život strávil na jednom místě, došel až k nebeskému trůnu, mohl papež Lev XIII. dát jeho jméno zapsat do seznamu blahoslavených.

Kresbu postavy blaženého kněze doprovází znak papeže Lva XIII.

Zdirad Čech