Prokop, Augustin OP

 Svatý František patří mezi ty osobnosti, které nikdy neztratí svou přitažlivost a v každé době budou aktuální, protože jejich myšlení a jejich život má v sobě cosi univerzálního. Středověk, ve kterém žil sv. František, byl nejen dobou světců, jak si jej někdy naivně představujeme. Bylo v něm mnoho negativních jevů. Navenek byl křesťanský, protože v podstatě vládla církev. Evropské obyvatelstvo bylo křesťanské, světští vládcové chtěli vypadat jako dobří křesťané. Ale často to byl jenom vnější nátěr. Lidé mnohdy příliš nevnímali celou tu krásu evangelia. Knížata postavila nádherné chrámy a domnívala se, že tím jejich povinnosti vůči Pánu Bohu a člověku skončily. Jejich život byl kolikrát v těžkém rozporu se zásadami, které vyslovil Kristus. Evangelní chudobu a prostotu nikdo nechtěl chápat, všichni se hnali za bohatstvím. A kolik válek tehdy probíhalo,  jenom mezi jednotlivými městy kolik jich bylo, a kolik mezi jednotlivými královstvími. A všechny ty války ničily nejen hmotné hodnoty, ale i lidské mravy. Evropští vládcové posílali křížové výpravy proti mohamedánům do Svaté země, a přitom se rozmáhalo bludařství uvnitř v církvi.

 A právě v této době přicházejí na scénu evropských dějin dva muži - František a Dominik. Muži, kteří svým životem ukázali tehdejší církvi, že je potřeba něco změnit, a vlastním životem ukázali, co a jak je potřeba změnit. Možná, kdyby tehdejší představitelé církve provedli tyto změny do důsledků, kdyby se opravdu vrátili plně k evangeliu, že by zmizely všechny tehdejší bludy, možná by nepřišly ani všechny ty těžkosti, jak je známe z historie.

 Sv. František a Dominik plně pochopili, že nestačí jenom mluvit a kázat, ale že je třeba evangelium žít. A měli odvahu se podle toho zařídit. Stali se tak iniciátory obnovy církve, která jediná má naději na úspěch.

 Když si uvědomíme současnou situaci, jakou prožíváme v církvi i ve světě, musíme říci, že se od té situace 13. století zas tak moc neliší. Možná je poněkud horší, protože dnes není v módě dávat si křesťanskou fasádu. I tu současnou společnost ovládá touha po majetku, i tu dnešní společnost křesťanskou rozkládají různé sekty, i v tom dnešním světě zuří války se vším tím negativním, co s sebou nesou. A tak můžeme říci, že i ta dnešní doba potřebuje Františka a Dominika, kteří by žili evangelium, muže víry, kteří dokáží zapalovat druhé. A to je úkol nás všech, každý z nás má být sv. Františkem nebo sv. Dominikem.

 Celá řada lidí s klidem prohlásí, že věřit přece není nic těžkého, že oni taky čtou evangelia nebo si přečtou nějakou náboženskou literaturu, že tedy jsou dobrými křesťany. My jsme si, bohužel, vytvořili takové dobře zaizolované křesťanství. Dovedeme o Kristu a jeho evangeliu mluvit, možná se společně pomodlíme. Ale je to, jako když mluvíme o elektrickém proudu, ale přitom se nedotýkáme obnaženého drátu. Teprve když odstraníme izolaci a dotkneme se, dostaneme ránu. My vlastně taky čteme evangelium, mluvíme o Kristu. Ale to všechno je, řekl bych, bez rizika. Ale když se s ním setkáme osobně, bez té izolace, když ho necháme mluvit do svého osobního života, tehdy dostaneme ránu. Jeho síla a jeho světlo pak mají moc ozářit náš život a proměnit ho. A pak teprve máme šanci proměňovat svět kolem nás.

 A tak je třeba, abychom se pokusili opravdově setkat s Ježíšem, abychom přijali a realizovali jeho poslání, které zahrnuje celý svět. Ježíš nás vyzývá k činu, k novému životu, k tomu, abychom pracovali na obnově a sjednocení světa v Boží lásce - v Ježíši Kristu. Jak se to dá zvládnout, to nám jasně a zřetelně ukazují naši světci, sv. František a sv. Dominik.  Amen.

Augustin Prokop OP

Kázání o Transitu sv. Františka 3.10.2002 v Liberci