Konference generálních ministrů prvního františkánského řádu a TOR

Všem Chudým Paním, dcerám a sestrám naší Matky svaté Kláry,

která je první a hlavní abatyší vašeho řádu[2];

všem menším bratřím všech větví a obediencí na celém světě;

všem našim bratřím a sestrám třetího regulovaného řádu

a sekulárního františkánského řádu

od jejich bratří, generálních ministrů františkánského řádu:

Ať vám Otec milosrdenství udělí každé dobro a každý dokonalý dar

s radostí v Duchu svatém a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista,

chudého, ukřižovaného a slavně zmrtvýchvstalého!

Slyšte, Chudičké, od Pána povolané,

které jste se shromáždily z mnohých stran a krajin,[3]

Nastávající rok spásy, rok 2003, je velmi významným rokem milosti pro nás všechny. Jsme v něm vyzýváni, abychom se přidali k radostnému reji, s kterým před šesti sty lety nebeské zástupy[4] přišly vstříc sestře Kláře ve chvíli její smrti. Současně si připomínáme den, kdy papež Inocenc IV. schválil pro Řád Chudých sester ustanovený blaženým Františkem Způsob života sestry Kláry. V tomto Způsobu života ona zavázala sama sebe i vás, Chudé Paní a naše drahé sestry, „zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě".[5] Víme dobře, jak slavným způsobem ona během svého života naplnila tento svůj slib a víme, jak hluboce byla dojata, když jí po dlouhých letech bojů zástupce samého Krista udělil schválení předloženého textu. O dva dny později se ona, která byla Zrcadlo hvězdy jitřní[6], ztratila našim zrakům. Podivuhodně připravená Pannou panen, byla uvedena do sklípku opojení[7] Krále slávy.

Přestože již od těchto dvou událostí uplynulo 750 let, stále ještě mají ohlas mezi námi. Plni vděčnosti Bohu je radostně ohlašujme církvi. Nacházejme nové způsoby jak mluvit o něžné dobrotě sestry Kláry k lidem našich neklidných časů. Pracujme společně, bratři a sestry, abychom ctili a praktikovali její charisma v církvi jako dar celému Božímu lidu. A konečně, povzbuzujme se jeden druhého na této pouti Chudoby, abychom se i my mohli stát zrcadly Emanuela, Boha-s-námi, jako ona byla pro lidi své doby.

Několik myšlenek…

Smrt světce často ukáže čelní rysy jeho spirituality a života. Tak se stalo i v případě sestry Kláry. Prostřednictvím vyprávění o její smrti můžeme jako průhledem ve vodotisku nahlížet na velká témata jejího života a ideálu: vydanost sestrám a bratřím a naprostá oddanost myšlence následování šlépějí Krista chudého.

Kolem ní, když umírala, stáli její sestry a bratři v Pánu, kteří tak byli (živým dokladem) přátelství, jež sahala až přímo do oněch prvních dní jara, kdy františkánská myšlenka byla ještě čerstvá a ona i František byli mladí a plní sil. Byl tam přítomen šlechetný člověk Rainaldo i  »vynikající Boží kejklíř« Ginepro, který v ní rozhoříval radost jiskrami z pece svého žhoucího srdce. Byl tam i br. Anděl, který jak to měl ve zvyku, posiloval druhé. A byl zde i br. Lev naplněn bolestí spolu s ostatními ze skutečnosti, že ji už brzy ztratí. Těch uplynulých 40 let bylo velkou zkouškou i důkazem délky a věrnosti jejich přátelství! Jak si museli navzájem pomáhat v průběhu té dlouhé a obtížné doby! Přítomnost bratří kolem smrtelného lůžka sv. Kláry nám připomíná všechno to, co Klára sdílela s Františkem. Připomíná nám to rovněž, že i my jsme dědici tohoto jejich sdílení a vzájemného doplňování v charismatu i v povolání. Zde, na konci jejího života, vidíme, že sestra Klára je ještě věrná poutu, které spojuje Chudé Paní s menšími bratry. Jakou radostí pro ni muselo být, že ji doprovázeli až k bráně samého ráje.

Klára, když umírala, držela v rukou dva cenné dokumenty. Jedním z nich bylo Privilegium chudoby udělené Řehořem IX. Sestra Filipa potvrdila, že na konci života, poté, co „svolala všechny své sestry, odporučila jim naléhavě privilegium chudoby"[8], a připomínala jim, jak říká Legenda, chudobu Páně[9]. Druhý dokument, který držela v ruce, byl naplněním její velké touhy, aby Způsob života řádu byl potvrzen papežskou bulou[10]. Při svém umírání mohla držet v rukou papežskou bulu a líbat ji.

Tyto obrazy nám poskytují hojný materiál pro rozjímání nad vzájemným působením charismatu a ustavujících prvků v našem životě, neboť ty dva dokumenty se snažily vyjádřit jazykem církevního zákona intenzivní zbožnost Františka a Kláry k tomu Bohu,

který chudý byl položen do jeslí // chudý žil na zemi // a na kříži zůstal nahý.[11]

Zde můžeme vhlížet do mysticismu zranitelnosti, které se svatá Klára naučila od samého Božího Syna, který

nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu…// ponížil se… vzal na sebe přirozenost služebníka… a byl poslušný až k smrti[12].

V našem materialistickém světě tato chudoba srdce září jako znamení[13] protiřečení. V době polemické a sebeochranné taková zranitelnost představuje vskutku bláznovství kříže. Tato chudoba a zranitelnost byly rysem samého Krista a Klára je pro lásku k němu přijala za své. Oblečena v takové chudobě září před námi vzácnou a jasnou krásou.

Na slavné ikoně sestry Kláry, která byla namalována v roce 1283 na žádost jejích sester, vidíme, že je zobrazena jako velká milovnice Boha. Na tomto obraze stojí před námi oblečená do chudičkého hábitu z lásky ke svatému a milovanému Dítku a k jeho nejsvětější Matce[14]. Její tvář je modelově inspirována vzhledem Krále slávy[15]. Tak jako František byl »alter Christus« neboli druhý Kristus, tak Klára byla naplněním Františkova příslibu pro ty, kdo jestliže „všechno toto dělají a v tom vytrvají, spočine na nich Duch Páně a učiní si u nich svůj dům a svůj příbytek; a jsou dětmi nebeského Otce, jehož skutky konají, a jsou snoubenkami, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista"[16].

Na zmíněné ikoně obklopuje obraz svaté Kláry osm scén z jejího života. Čtyři z nich vyprávějí o jejím řeholním povolání a čtyři o jejím způsobu františkánského života. Jedna představuje její milovanou sestru Anežku a jedna zázrak s půlkou chleba, (jehož druhá polovina byla již dána bratřím)[17], kterou sestra Cecílie opakovaně řeže a řeže, dokud se všechny dostatečně nenajedly.[18] Toto byla jídlo vskutku eucharistické, v němž chudí Boha Jahve byli živeni a syceni u stolu Páně. Ve dvou posledních scénách ikony se vypráví o smrti a pohřbu naší Matky. Vidíme jak přichází Panna Maria s doprovodem a obléká svou dceru do nádherného šatu, jak to čteme o Beránkově nevěstě, která spěchá na svatební hostinu. Nakonec vidíme pohřební mši, kterou slavil papež Inocenc IV., jenž zamýšlel, jak jistě víte, ihned začít uctívat Kláru jako svatou. Naštěstí pro nás kardinál Rainaldo mu v tom zabránil, a tak vznikl drahocenný text procesu kanonizace s jeho bohatstvím faktů a úvah ze strany těch, kdo žili s ní. Na výše zmíněné ikoně můžeme obdivovat „Chudičkou“, ženskou tvář františkánství, plnou autority, inteligence a něžnosti.[19] Postřehujeme v ní středověký popis Božích darů, které jsou nyní v našich rukou a které, nakolik jsme schopni si uvědomit svou nepřiměřenost, máme řídit, rozvíjet a předat příští generaci Chudých sester.

Výzva k Chudým Paním, našim sestrám

Jak bychom mohli důstojně oslavit tyto události, bezvýznamné pro svět, takřka neznámé pro hromadné sdělovací prostředky, avšak velmi dobře známé a dosti významné pro Království Boží?

V touze nabídnout orientační body pro cestu příštích měsíců navrhujeme, aby toto 750. jubileum začalo v roce 2003 Květnou nedělí, kdy sestra Klára uprchla z otcovského domu a slíbila poslušnost Františkovi a Panně Marii Andělské, a aby se skončilo slavností přeslavné Matky Kláry dne 11. dubna 2004. Jako vaši bratři vám chceme být nápomocni, nakolik to jen bude možné. Jedním z největších darů, kterých se nám bratřím v posledních letech dostalo, byla rostoucí známost a věhlas sestry Kláry; a je naší upřímnou touhou, aby tento dar byl mezi námi opatrován a kontinuálně obohacován.

Dva návrhy…

Nakonec se odvažujeme přidat ještě dva návrhy. Kvítky nám vyprávějí jak sestra Klára velmi toužila alespoň jedenkrát pojíst s blaženým Františkem a jak on, zpočátku zdrženlivý, ustoupil před snažnou prosbou bratří[20]. Snad bychom mohli i my dnes, bratři a sestry, každý ve své zemi, popřemýšlet, zda by bylo možné zpřítomnit toto podivuhodné jídlo? Právě tak, jak oni první bratři povzbuzovali Františka, tak i my bychom chtěli povzbudit vás, abyste zvážili tuto myšlenku. Myslíme na jídlo oslavné, které bude hostinou pro tělo i pro duši a skutečným Božím svátkem. Shromážděme se podněcováni Duchem Božím, a dovolme mu slavně zazářit také kolem našich domů, aby lidé byli naplněni úžasem, když mezi námi spatří Boží oheň.

Zadruhé navrhujeme, aby každý z nás, na rozličných územích, kde jsme přítomni, hledal vhodné způsoby k tomu, aby se v celé františkánské rodině zvýšila úcta ke sv. Kláře. Planoucí slova její Řehole a jejích dopisů jsou zdrojem moudrosti pro nás všechny, ale přesto, že my všichni potřebujeme, aby její rozměr byl přítomen v našem charismatu, tyto dokumenty nejsou tak známé, jak by bylo třeba. Přijměme příležitost tohoto 750. výročí, a udělejme něco pro to, že žádný františkán už nebude moci říci: O svaté Kláře toho vím málo.

Závěr a požehnání

Co bychom ještě mohli dodat? Jsme si hluboce vědomi příslibu našeho Otce sv. Františka, že bude vždy pečovat o vás sestry s toutéž láskyplnou starostlivostí a péčí, jakou má o své bratry. Cítíme to jako posvátnou povinnost, kterou on nám svěřil. S tímto přesvědčením a s důvěrou v nesmírnou dobrotu Boží, udělujeme vám své požehnání slovy samé sv. Kláry:

Žehnáme vám seč stačíme, i víc než stačíme. Po všechen čas milujte své duše i duše vašich sester a bratří. Horlivě se vždy snažte zachovávat, co jste slíbily Pánu. Pán ať je vždy s vámi a vy ať jste vždy v něm na každém místě. Amen.[21]

Řím, 4. října 2002.

Podepsáni jsou následující generální ministři:

br. Giacomo Bini za OFM;                                                 br. Joachim Giermek za OFMConv.;

br. John Corrriveau za OFMCap.;                                                       br. Ilija Živković za TOR.