Buriánová, Anička

Namaluj mi svět, když se

s jarem jeho šaty mění,

jak v horách taje led,

všechno chladné padá v zapomnění.

Namaluj mi stín, jímž oáza kus pouště mění,

a její proměnění, když máš studnu pískem zasypanou…

Namaluj mi stráň a na ní jednu ovci zatoulanou,

i malou dětskou dlaň, jak svírá hračku okousanou.

Křídla holubice mít… kdybych světa kraj přeletěl

nebo v temném stínu skrýt se chtěl,

nenajdu víc, než v Tobě mám,

Ty jsi má skrýš.

                                               Anička Buriánová (15 let)