„Jen jeden je Mistr“

Mlčoch, Lubomír OFS

Nedávné oslavy Mezinárodního dne studentstva  ve Velké aule Karolina byly postaveny na vyzvednutí šlechetné podpory, jíž se Univerzitě Karlově dostalo od nejstarší univerzity na britských ostrovech - Univerzity v Oxfordu - po Mnichovu a poté po uzavření českých vysokých škol nacisty. Poselství členů Oxfordské univerzity z října 1938 připomíná vazbu Jana Husa na učení Johna Wycliffa, velkých postav rané církevní reformace, a končí exklamací „Magnum esse veritatem et praevalituram“ - což my Češi lépe známe jako „Pravda vítězí“. Jan Viklef a Jan Hus spadají do prvního století dějin Univerzity Karlovy, do Oxfordu se vydal před šesti sty let Jeroným Pražský a byl - jako Mistr Jan - rovněž upálen z rozhodnutí Kostnického koncilu. Jak tragicky dosud doléhají na duchovnost naší země tato selhání církve, tyto zločiny proti bratrské lásce. 

   Duchovní vazby mezi Oxfordem a nejstarší univerzitou na východ od Rýna a na sever od Alp, tedy Univerzity Karlovy, jsou však četnější a sahají až do našich dnů… Jedna z doktorských disertačních prací dnešní slavnosti je věnována Tomáši Morovi, absolventu Oxfordu a kancléři - mučedníkovi, který stál v cestě králi Jindřichu VIII., a byl proto popraven L.P. 1535. Thomas Morus je svým dílem „Utopia“ znám i ve vědách sociálních, i sofistikovaný ekonom by měl znát duchovní odkaz tohoto velkého muže. Církev katolická si včera ve své denní modlitbě připomínala výročí mučednické smrti Edmunda Kampiána: student univerzity v Oxfordu a jáhen anglikánské církve konvertoval ke katolictví, vstoupil do jezuitského řádu a zde v Praze byl vysvěcen na kněze. Profesor rétoriky, filosofie a teologie na Klementinské akademii sepsal modlitbu k ochránci univerzity, mučedníku svatému Václavovi - snad v předtuše své vlastní smrti před návratem do své vlasti, kde byl také na rozkaz královny Alžběty popraven L.P.1581… Jan Hus, Jeroným Pražský,Tomáš More a Edmund Kampián, bratři v Kristu a oběti zvůle moci. Dědictví nás, západních křesťanů a také nás - mistrů univerzitních…

    Čtyřdílné „Dějiny Univerzity Karlovy“, impozantní dílo obnoveného svobodného bádání minulých let, periodizují první tři století takto: nerozdělená univerzita, třífakultní univerzita a právnická fakulta, kališnická univerzita a paralelní jezuitská akademie… Přirozené narůstání dělby práce a specializace fakult je od vydání Dekretu kutnohorského krále Václava IV. doprovázeno procesy štěpení, které jsou v rozporu s intencí Otce zakladatele, procesy, v nichž „mistři univerzitní“ zapomínali na učení Krista, jediného pravého Mistra, a zájmy osobní, nacionální a omezeně církevní nadřazovali evangeliu. Každé selhání ve vysokých nárocích onoho jediného Mistra vyvolávalo řetěz dalších nepokojů, nespravedlností a válek a trpělivá, drobná práce mnoha jiných nestačila zahladit tyto jizvy v národní paměti. V těchto dnech mi přišel na stůl „Seznam publikací Národní knihovny České republiky“ a na jeho titulní straně je historický obrázek Klementina - jezuitské akademie - z doby její největší slávy. Publikace má předsazeno nad obrázkem pozvání: „Vítejte v Národní knihovně“ - kdo z našich současníků, kteří prošli výukou dějepisu minulých desetiletí, ví, že jde o dědictví v Čechách nenáviděného řádu. Docentka Ivana Čornejová, jejíž působení spojuje FSV a PaeF, učinila  již mnoho pro pročištění zaneseného a zašpiněného historického obrazu, ale to je dosud málo platné v žité kultuře národa. Jezuitu Antonína Koniáše pálícího knihy zná každý - jak tragicky přetrvávají důsledky fanatismu bez lásky, přesvědčení o nadřazenosti vlastní pravdy nad láskou k bližnímu…  

     Ale pokročme dále, od konce středověku a začínajícího novověku k dějinám soudobým.      

 V oněch pohnutých dnech po Mnichovu, kdy 220 členů akademické obce univerzity v Oxfordu vyjádřilo svou solidaritu Univerzitě Karlově, tuto podporu vyjadřovalo již jen její české části: naše Alma mater byla tehdy již více než půlstoletí nacionálně rozdělená a její čeští a němečtí občané akademičtí spolu nekomunikovali - zde odkazuji na čerstvou práci docentky Aleny Míškové - docentky FSV i PaeF- „Německá (Karlova) univerzita od Mnichovu k 9. květnu 1945“, Karolinum 2002. Kolik z těch našich univerzitních předchůdců - na obou stranách „univerzitních národů“ - podtrhuji na obou stranách! - bylo tehdy ještě křesťany, a kolik jich nadřadilo národnost lásce blíženské, ve flagrantním rozporu s  přáním onoho jediného Mistra-Krista ?, a - kolik z nich se tak dostalo do nepochybného rozporu se zakladatelskými intencemi krále Karla  IV., Otce vlasti? Práce Aleny Míškové o tragickém vyústění staleté koexistence Čechů, Němců a Židů v naší vlasti a na naší univerzitě vychází jakoby symbolicky k výročí 120 let od rozdělení staroslavné Univerzity Karlovy na dvě části. Slavnostní večer 18. října 2002  v této aule nesl stále ještě stín tohoto rozdělení, ochota k odpuštění jakoby scházela, o připravenosti ke smíru se nemluvilo… Oni a my, peklo, to jsou ti druzí…        

    Pohleďte, jak se  milují“- říkali prý o prvních bratřích a sestrách rané církve. „Pohleďte, co je to za náboženské fanatiky“ říká dnes profesor z Oxfordu Richard Dawkins. Tento „sekulární apoštol“ z nejstarší anglické univerzity přišel po fanatickém muslimském teroristickém útoku  z 11. září minulého roku sám s generálním útokem na všechna náboženství světa. Naše evropské dějiny nám obranu křesťanství znesnadňují: co náboženských válek - zaštiťovaných ba vyvolávaných mistry univerzitními - v nich jen bylo. Ale jedna obrana je: argument bezbožeckých totalitních systémů, jimž univerzity až příliš snadno podlehly, a v jejichž řešeních bez Boha a proti Bohu zahynuly miliony lidí - vlastně docela nedávno…      

    Profesor Dawkins nás přivádí do žhavé současnosti. Do Oxfordu putují i dnes mistři z Univerzity Karlovy. Nedávno zde pobýval profesor Tomáš Halík, kněz a sociolog, také dnešní duchovní správce kostela v Klementinu. Kostel u paty Karlova Mostu je zasvěcen „Nejsvětějšímu Spasiteli“- jedinému pravému Mistru hodnému toho jména.

Před sedmi lety mi v Oxfordu Prof. Michael Kaiser ze Saint Anthony College dával k nahlédnutí svůj projekt „Charlemagne Institute - Institutu Karla Velikého“: propracovanou myšlenku, hotové curriculum  postgraduálního kurzu pro nové lídry Evropy: politiky, byznysmeny, kulturní pracovníky. Projekt šel hluboko do dějin Evropy, a chtěl vnášet světlo do omylů a chtěl léčit nezhojené rány našich křesťanských předků tak, aby již nezatěžovaly naši přítomnost a budoucnost sjednocené Evropy. Michael Kaiser je komparativní ekonom s širokým kulturním záběrem, ale nikoli specialista na „fund raising“: na jeho impozantní projekt se nenašly peníze. Sjednocená Evropa strádá ubýváním sociálního, morálního a duchovního „kapitálu“, ale na jeho obnovu nejsou peníze. Ona to totiž není ani otázka peněz, alespoň ne v první řadě. Nejprve je nutné obrácení... Návrat univerzity k duchovním kořenům. Ale k těm nejstarším, k těm, v nichž si ještě studenti i učitelé pamatovali, že jen Jeden je Mistr. Právě začínající advent je příležitostí ke kající mysli a k pohledu na Toho, kterého očekáváme. S chvěním si Vám - i nám všem starším - dovoluji připomenout, že není učedníka nad toho jediného Mistra.

Lubomír Mlčoch OFS

 

 

Promoční projev k absolventům doktorských studijních programů čtyř fakult Univerzity Karlovy: Husitské teologické fakulty, Evangelické teologické fakulty, Fakulty pedagogické a Fakulty sociálních věd, Karolinum 2. prosince 2002.