Matějka, Pacifik OFMCap.

Mezi základní modlitby prakticky všech františkánských společenství patří Františkova modlitba „Klaníme se ti…“, která byla nejranějším výrazem typicky františkánské úcty ke Kříži. Naši stálí čtenáři si možná vzpomenou, že v září roku 1995 se představení mužských větví františkánského řádu dohodli na sjednocení českého překladu modlitby „Klaníme se ti…“ podle římského překladu Františkánských pramenů z r. 1982 (viz níže).

Jak se ale ukázalo s odstupem času, zůstala  realizace této dohody jen zbožným přáním a navíc ani svým záměrem nezasáhla celou Františkánskou rodinu. Proto se ukázalo nutné vrátit se k tomuto tématu na Druhém setkání Františkánské rodiny v ČR (jak o tom na jiném místě informuje Poutník) a u té příležitosti zazněl i referát o této modlitbě, s jehož podstatnými rysy bych čtenáře rád seznámil.

Celá diskuse pochopitelně vychází z kritického vydání originálního latinského textu, který v redakci františkánského badatele Kajetána Essera OFM zní takto: »Adoramus te, Domine Jesu Christe, et ad omnes ecclesias tuas, quae sunt in toto mundo, et benedicimus tibi, quia per sanctam crucem tuam redemisti mundum«.[1]

Ten, kdo ovládá latinu, nepřehlédne při pozorném přečtení, že text obsahuje několik překladatelsky obtížných a nejednoznačných míst, jejichž přijatelný překlad bude nutně závislý na subjektivním pohledu a jazykových zvyklostech či citu překladatele. Z toho důvodu neudiví, že existuje celkem pět českých verzí překladu, z nichž každá byla po určitou dobu někde přijímána a ceněna.

V době před českým vydáním Františkánských pramenů v roce 1982 byl od počátku století užíván tento text: Klaníme se Tobě, nejsvětější Pane Ježíši Kriste, zde i ve všech chrámech tvých, které jsou po veškerém světě, a dobrořečíme Tobě, neboť skrze svatý kříž svůj svět jsi vykoupil.[2] Tento text již dnes není aktuální a jeho slabiny byly dostatečně osvětleny článkem br. Radima Jáchyma OFM v Poutníku č. 2/1996[3], proto se jím už zde nebudu zabývat.

Zajímavější je překlad Radima Jáchyma ve Františkánských pramenech I. z roku 1982 (N.B. tedy ještě před kritickým vydáním textu K. Essera)[4]. Zní takto: »Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě, a chválíme tě, protože svým svatým křížem vykoupil jsi svět«. Přiznám se, že i přes všechen pozdější vývoj bych byl býval nejraději, kdyby se konečná diskuse vrátila právě k tomuto textu, který se mi zdá velmi vydařený, leč nestalo se tak. Zvláště nešťastné se mi zdá, že všechny pozdější překlady, včetně toho schváleného Františkánskou rodinou v ČR, otočily slovosled v posledních třech slovech, jak uvedu níže. Ta např. v přetisku výše uvedených Františkánských pramenů z roku 1982, který v redakční úpravě C.V. Pospíšila OFM vyšel v roce 1999, kde text končí takto: …křížem jsi vykoupil svět.[5]

Kromě těchto dvou verzí existovala ještě verze užívaná v okruhu kapucínského řádu, která byla stejná jako ve FP z roku 1982, jen místo spojky protože je tam užito neboť. Dále pak existovala verze hojně užívaná ve společenstvích sester, která vznikla na základě výše zmíněného článku Radima Jáchyma v Poutníku 2/1996. Pro tuto verzi je charakteristické užití příslovce zde místo jinde užívaného tady a také užití předložky po (celém světě) místo běžně užívané předložky na (celém světě).

A vrcholným bodem diskuse a snad i její poslední příčinou se stal dosud nejnovější kritický překlad z pera kapucína Bonaventury Štivara, který zní takto: »Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, klaníme se i [směrem] ke všem tvým kostelům na celém světě a chválíme tě, neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět«.[6]

Vzhledem k nedostatku místa opomenu (snad až na výjimky) v tomto článku překlady do jiných moderních jazyků. Dříve však než se pokusím o zhodnocení existujících překladů, zmíním něco málo o historii této františkánské modlitby. Zdá se, že již Františkovi současníci, či spíše bezprostřední následovníci, měli problémy s pochopením smyslu originálního textu, protože se nejrůznějším způsobem pokoušeli korigovat jeho sporná místa, takže překvapivě již v samotných Františkánských pramenech nacházíme kromě oné podoby zachované ve Františkově Závěti[7] pět jiných verzí znění této modlitby. Je sice pravda, že odchylky jsou jen drobné, ale ne tak úplně bezvýznamné.

1. Největším kamenem úrazu je slovo TADY * ZDE. V originálním textu toto slovo úplně chybí. Avšak už Františkovi současníci to pociťovali jako chybu, kterou je třeba zkorigovat. A proto všechny tři pozdější spisy FP počínaje sv. Bonaventurou vnášely do textu různé úpravy, aby toto nesnadno vyslovitelné i pochopitelné místo opravily. Sv. Bonaventura vynechává "i" a čte »klaníme se ti PJK ½ ve všech…«[8]. Legenda Tří Druhů příslovce místa převádí na účel, takže čte: »Klaníme se ti… ½ za všechny kostely…«[9]. Legenda Perugijského Anonyma zase mění slovosled a čte rovnou: »Klaníme se ti Kriste a chválíme tě ve všech…«[10] Rovněž životopis sv. Františka od Juliána Ze Špýru vynechává (tak jako sv. Bonaventura) ono sporné "i" (viz výše)[11]. Jediný První životopis sv. Františka od Tomáše z Celana ponechává toto místo beze změny a významně vrací text k asi původnějšímu znění vypuštěním oslovení »Pane Ježíši«[12].

Br. Radim Jáchym ve svém komentáři poznamenává, že podle kontextu v Legendě Větší je zřejmé, že František vytvořil tuto modlitbu v Rivotorto, když jej učedníci prosili, aby je naučil modlit se, tak jako to i Ježíš učil své učedníky. A František je tedy podle FP (1067-68) nejprve učil modlitbě Otčenášů, která byla jakýmsi raným breviářem, a pak je učil této modlitbě „Klaníme se ti…“, která se na tomto místě logicky vztahovala především na kříž, který měli před sebou a který rozjímali. Teprve později František rozšířil jejich obzor na kříže ve všech kostelích na celém světě. Proto je v původním textu ono zarážející "i" (»klaníme se ti "i" ve všech tvých kostelích…«). Oproti některým povrchním komentářům zdůrazňuje Radim Jáchym, že v modlitbě nešlo o uctívání Krista v eucharistii, protože v době vzniku modlitby byly svatostánky pouze v biskupských kostelech a teprve koncem Františkova života se dostávaly do kostelů farních a pak i řádových.

Co se týká českých překladů tohoto místa, převážná většina překladů volí slůvko TADY, které asi lépe odpovídá Františkovu stylu hovorového jazyka. Tak i Akademický slovník spisovné češtiny (Praha 2000) potvrzuje, že se jedná o slovo patřící spíše do hovorového jazyka, i když už to zdaleka neříká tak jednoznačně jako kdysi Trávníčkův Slovník jazyka českého. I Radim Jáchym užití tohoto slova původně hájil, pak se přiklonil ke spisovnějšímu ZDE, zůstal v tom však osamělý. Proti slovu ZDE existuje mimo jiné námitka, že příliš upomíná na vojenské zahlašování se. V jeho prospěch zase jiní uvádějí, že je běžně užíváno v liturgických textech např. při obřadech slibů nebo svěcení. V konečném znění byla dána přednost slovu TADY.

2. Dalším sporným místem je ono ve všech * směrem ke všem tvým kostelům. Latinské „ad“ použité v originálním textu, může mít význam směrový i místní. Použitý obrat „Ad… Ecclesias“ lze tedy přeložit třemi způsoby: a) KE kostelům b) U kostelů c) V kostelech. Překlad zvolený br. Bonaventurou (směrem ke všem tvým kostelům) je jistě správný, ale snad až příliš výkladový v závislosti na vysvětlení podaném v 1. Celanovi, kde čteme, že Františkovi spolubratři praktikovali tuto modlitbu tak, že »když někde spatřili kostel, třebaže byli daleko a mohli ho spatřit jen z dálky, sklonili se hluboce až k zemi směrem, kde stál kostel, a sklonění tělem i duší projevili úctu a modlili se takto k Všemohoucímu«.[13] Zcela správně ponechal br. Bonaventura ono »i«, které bere ohled na další vysvětlení Tomáše z Celana, jež připojuje hned v následující větě: A co je stejně obdivuhodné, kdekoli spatřili znamení kříže, ať bylo na zemi nebo na stěně, činili totéž.[14] Zdá se mi však, že by bývalo bylo šťastnější užít spíše neutrálnějšího překladu »U všech tvých kostelů«, neboť František se jistě neklaněl kostelům, jak by snad někdo mohl pochopit, ale Všemohoucímu, jak je patrno z citace (viz výše). Kostely a stejně tak ale i kříže či jakýkoliv předmět ve tvaru kříže byly františkánům jen vhodnou připomínkou, že třeba stále chválit Pána za jeho dílo spásy a klanět se mu ve všem. Nejnovější Bonaventurův překlad vychází zřejmě z teorie některých badatelů, že Františka k takovému způsobu modlitby přivedlo setkání s muslimským světem, kde se lidé modlí sklonění směrem k Mekce. Zdá se mi však, že takové chápání je anachronismus, protože v době, kdy vznikala tato modlitba, ještě neměl František ani tušení jak to vypadá v islámských zemích, neboť do nich přišel až později. V konečném znění byl přijat překlad »V (kostelích)«.

3. Co se týká předložky PO (celém světě) nebo NA (celém světě), obojí má svou logiku. Oba jmenované překlady po roce 1996 překládají NA (celém světě). Renomovaný autor kritického textu K. Esser OFM naproti tomu volí ve svém italském překladu obrat ROZESETÉ PO (celém světě). V konečném znění byl přijat překlad NA (celém světě).

4. Dalším sporným bodem byla spojka NEBOŤ * PROTOŽE. Obě spojky jsou v zásadě obsahově rovnocenné. Spojka NEBOŤ je užívána spíše v psaném jazyce a vyskytuje se v obou kapucínských překladech; spojka PROTOŽE je stylově spíše neutrální a zvolily ji oba překlady bratří františkánů. V konečném znění byla přijata spojka PROTOŽE.

5. Předposledním obratem, který byl navržen k diskusi, je tvar V KOSTELÍCH. Jedná se sice o tvar spisovný, avšak již poněkud knižní a zdá se, že v současném jazyce je na ústupu. Mimoto může vznikat asociace na záměnu s tvarem v POSTELÍCH (někteří to snad i praktikují, že se Pánu klaní v posteli…?). Proto jsme navrhoval záměnu za modernější skloňování V KOSTELECH. Přítomní však dali nakonec přednost zažitému úzu, a tak zůstal v platnosti tvar V KOSTELÍCH.

6. Poslední varianta, která připadala v úvahu, je návrat k slovosledu z roku 1982, tedy ke znění: VYKOUPIL JSI…, které je z přednesového hlediska příjemnější a hezčí. I v tomto případě však převážila snaha omezit změnu v současnosti užívaných variant textu na minimum, takže zůstal v platnosti obrat JSI VYKOUPIL…

Konečný schválený text závazný pro Františkánskou rodinu v ČR tedy od 27.11.2002 zní takto:

»Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,

tady i ve všech tvých kostelích na celém světě,

a chválíme tě,

protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.«

br. Pacifik Matějka