Beneš, Petr Regalát OFM

Marianne Schlosser, Setkání s Bonaventurou, nakladatel Juraj Mrocek, Bratislava 2002, 130 stran, cena 100 Kč.

Nedávno vyšla ve slovenském nakladatelství Juraje Mrocka česky kniha Setkání s Bonaventurou. P. Radim Jáchym přeložil z němčiny knihu autorky Marianne Schlosser (*1960), která vystudovala teologii na univerzitě v Mnichově a habilitovala se prací o zakoušení Boha v teologii sv. Bonaventury. Její práce prý „vzbudila značnou pozornost“, jak se dovídáme z textu na obálce, a také kniha sama dosvědčuje, že si autorka slušně osvojila obsáhlou problematiku. Kniha vyšla v Německu v nakladatelství Sankt Ulrich Verlag jako jeden díl cyklu Znamení víry, který má zřejmě srozumitelně, ale kvalitně představit některé osobnosti křesťanské teologie a spirituality, jako byl Tomáš Akvinský, Hildegarda z Bingenu, John Henry Newman, Terezie z Lisieux, Pius XII., Hans Urs von Balthasar, Henri de Lubac apod.

Sv. Bonaventura z Bagnoregio (1217-1274), nazývaný Serafický učitel („Doctor Seraphicus“), je jednou z největších postav teologie vrcholného středověku a jeho myšlenková syntéza je vlastně prvním velkým teoretickým ztvárněním toho, co nazýváme „františkánskou teologií“. Jeho profil je však třeba vidět v ještě větší šíři: vždyť byl léta vyučujícím na univerzitě v Paříži, následně sedmnáct let v čele různorodého, imponujícího, prorockého, ale i vnitřním napětím provázeného františkánského řádu, byl také ústřední postavou v politice rovnováhy mezi církevním partikularismem a universalismem. V tom všem jeho spisy vyzařují neoddělitelnou jednotu inspirace, myšlení a jednání.

Kniha Setkání s Bonaventurou má dvě části. První se jmenuje Magistr a ministr a shrnuje Bonaventurovu činnost v souvislostech jeho života, především jeho studia a působení na univerzitě v Paříži (asi 1235-1257) a jeho zastávání funkce generálního ministra řádu (1257-74). Druhá část je nazvána Serafický učitel: teologický profil. Toto rozdělení se zdá být šťastné, i když nevyužívá možná plně svých možností. První část totiž umožňuje čtenářům snadnější pochopení některých otázek, které vyšly právě z rušných historických událostí, jako byl například tzv. „spor o žebravé řády“, který se dramaticky projevil na Pařížské univerzitě, problém joachimismu a reakce Menších bratří na něj, šíření aristotelismu na křesťanském Západě apod..

Druhá část, pojednávající o teologickém profilu, je rozdělena do kapitol o člověku (Boží podoba), spásné situaci, o Ježíši Kristu, o svátostech církve, o milosti, o mystickém rozměru. Při četbě mi však chyběl určitý jednotící pohled či nadhled. U Bonaventury je charakteristické, že nevykládá běžné nauky jako prostě názory převzaté od jednoho autora k druhému, ale přepracovává je a vkládá do svého myšlenkového světa. Sám totiž už od počátků své dráhy cítil z ovzduší své doby, že z „pluralismu názorů“ může nastat definitivní přechod k „pluralismu cest“ vědění, a měl obavy z hlubokého a nepředvídatelného dopadu na věřící. Proto je jeho úsilí zaměřeno na odhalení a ukázání bezpečné cesty, jež povede k cíli, ale zároveň je schopná být sjednocující pro všechny ostatní cesty.

Jinak lze říci, že přes některé spíše technické nedostatky - v grafické úpravě (určitá nepřehlednost textu, zvl. poznámek) či drobné chyby v překladu a textu - jde jistě o zajímavou a užitečnou publikaci, kterých je u nás poskrovnu. Seznámit srozumitelně s obsáhlým a hutným dílem velkého františkánského teologa není snadný úkol a vůbec v české františkánské literatuře vydané po roce 1989 je to bohužel jedna z mála bílých vran. Proto lze tuto knihu čtenářům zajímajícím se o františkánskou teologii, historii a spiritualitu jen doporučit.

Petr Regalát Beneš OFM