Čech, Zdirad

27. července                                           +1737

Marie Magdaléna, dcera pana Leonarda hraběte Martinengo di Barco a paní Markéty, rozené hraběnky Secchi d´Aragona, jako by se v severoitalské Brescii narodila rovnou pro Nebe. Už jako malá dívenka byla vážná, duchovně předčasně vyspělá, s neobvyklou náboženskou horlivostí. Snad hrálo svou roli i to, že její matka zemřela ani ne půl roku potom, co ji přivedla na svět. Napodobovala světce ve všem, v kajícnosti i modlitbách, a když dospěla v osmnáctiletou pannu, šla k brescijským kapucínkám u kostela Panny Marie Sněžné. A protože vynikala skromností, trpělivostí a veselou poslušností, dostala brzo na starost novicky. Její dny byly vyplněny povinnostmi, předepsanými pobožnostmi i rozjímáním a modlitbami v hodinách volna, nejšťastnější byla před Nejsvětější svátostí. Prohlubovala své duchovní poznání, rozjímala utrpení Páně tak intenzivně, že se často zdálo, jako by před svatostánkem klečela postava bez života. A dokázala také ze svého duchovního bohatství rozdávat. Dokázala utěšovat i dobře radit, nahlédat do srdcí, vídala věci, které se teprve měly stát. Měla dar povzbuzovat k pokání hříšníky, smiřovat je mezi sebou i přivádět je zpátky k Bohu, který ji oslavil mnoha zázraky. A jeden z nich byl zvláštním způsobem dojemný. Protože při rozjímání věnovávala zvláštní pozornost útrapám, které našemu Pánu způsobovala jeho trnová koruna, dostalo se jí podivuhodného daru: po blažené smrti (zemřela padesátiletá) se na jejím čele objevila řada drobných ran, jakoby se tam trnová koruna obtiskla.

Zdirad Čech