Odpočinutí u Pána

Převzato z časopisu Poutník

V loňském roce jsem se setkal s jednou sestrou ze 3. řádu sv.  Dominika, která se přišla podívat na formační seminář pořádaný národní radou SFŘ. Mluvili jsme také o tom, jaký je rozdíl mezi dominikánskými a františkánskými terciáři. Jeden vypozorovala hned z průběhu semináře: “Vám stačí, když se řekne, co máte dělat, a moc se to nemusí zdůvodňovat. To my chceme zdůvodnění, ptáme se a rozebíráme, proč to máme dělat.”

Františkánský vztah ke Kristu lze krásně ukázat na setkání učedníků se zmrtvýchvstalým Ježíšem u Genezaretského jezera. Po zázračném rybolovu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: “Pán je to!” Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. (J 21,7) Petr jedná hned, dlouze neuvažuje a nerozebírá situaci. Skočí do moře a jde za Ježíšem.

Během formačního semináře jsem dal této sestře také naše Generální konstituce. Pozorně si je pročítala a hledala nějaký rozdíl. Nedařilo se jí to, pořád říkala, že stačí zaměnit sv. Františka za sv. Dominika a může to “podepsat”. Až po chvíli řekla: “Tak tohleto nemáme.” Byl jsem zvědavý, co to je. Přečetla mi čl. 21,2: Pracovní volno a rekreace mají svou hodnotu a jsou nezbytné pro rozvoj osobnosti. Sekulární františkáni ať se snaží docílit rovnováhy mezi prací a odpočinkem a ať usilují o účelné využití svého volného času.

Zvláště nyní, v době dovolených a prázdnin, nám Pán dává příležitost k zamyšlení. Volá nás k tomu, abychom byli s ním a nedělali si starosti a neznepokojovali se jako Marta pro mnoho věcí. Stačí jediné: být u  Pána tam, kde mě chce mít, a učit se naslouchat, co mi říká, kam mě vede, co ode mne chce (srv. Lk 10,38-42). Když nás Pán zve k sobě, chce nás občerstvit, chce, abychom si u něj odpočinuli a učili se od něj (srv. Mt 11,28-30). Touží se s  námi setkat, abychom mu jako apoštolové vypravovali všechno, co jsme dělali. “Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. (Mk 6,31) Pořád může někdo přicházet, pořád bude spousta práce - v zaměstnání, v rodině, pro Boží království, kde je bohatá žeň, ale málo dělníků (srv. Mt 9,37). Ale přesto nás Pán volá, abychom odešli z každodenního shonu společně s ním a trochu si odpočinuli, abychom načerpali síly. Vždyť duch je sice ochotný, ale tělo je slabé (Mt 26,41).

Můžeme si všimnout ještě jedné věci (srv. Mk 6,30-31): Pán nezve každého apoštola zvlášť, ale všechny dohromady. Volno a rekreace jsou příležitostí, abychom si také navzájem v rodině i ve společenství vypravovali, co jsme dělali, a abychom byli spolu.

Odpočinutí zvláště svátečního dne, dne Páně, je pro nás znamením Božího odpočinutí po dokončení díla stvoření i předzvěstí našeho věčného odpočinutí v Bohu. v listě Židům (Žid 3,7-4,11) si můžeme přečíst víc o  tom, kdo vejde na místo, kde by si u Boha mohl odpočinout (mezi podmínkami se zde uvádí: nezatvrzovat srdce před Božím hlasem, nemít srdce zlé a nevěřící, uchovat si důvěru v Pána). Už nyní můžeme u Pána nacházet odpočinutí a máme se to učit, abychom nakonec do trvalého odpočinutí u něj vešli.