Řím, 5. března 2025
Popeleční středa

Drazí bratři a sestry,
dnes, na popeleční středu, začala postní doba. Vstoupili jsme do 40denního období přípravy. Je to krásné období (liturgického) roku, které nás připravuje na vůbec největší svátek : Velikonoce, svátek naší spásy.

Jaké bylo postní období pro svatého Františka? Postní době přikládal ve svém životě zvláštní význam, jak se můžeme dočíst v jeho životopisech. Půst slavil nejen před Velikonocemi (srov. Kvítky VII), ale měl také zvláštní postní období jako přípravu na další svátky. Nejznámější je jeho příprava na svátek svatého Michaela. Pro tyto dny vždy odešel do ústraní na zvláštní místo.

Často slýcháme slova, věty o postní době v negativním kontextu: co se nemá dělat, co se nesmí, čeho je třeba se vzdát. Někdy máme stejný způsob myšlení i my. Často používáme slova jako „vzdát se“, „zadržet“ nebo „opustit“. Často se zaměřujeme na věci, které bychom neměli dělat, místo toho, co bychom měli dělat, nebo co bychom měli dělat lépe nebo více.

Náš život je životem pokání, ale to neznamená, že by to měl být smutný život. Pojďme zjistit, proč je pokání skutečně součástí svátku, protože i příprava k němu již patří. Svatý František sice žil svůj život v pokání, ale měl radostný život, protože se uvnitř vždy radoval, navzdory útrapám, které musel prožívat na svém těle a kolem sebe mezi bratry. Postní doba není smutným obdobím roku. Je to příprava; je to doba možností. Pokání je způsob, jak se obrátit k Bohu, způsob, jak hledat jeho vůli a podle ní žít. Toto období roku nám dává příležitost, abychom jako svatý František zkoumali sami sebe, a to jak jednotlivě, tak i v bratrských společenstvích. Žiji, žijeme podle Božího plánu? Jaký je Boží plán se mnou, s námi? Žiji, žijeme podle toho?

V kajícné části mše svaté se alespoň každou neděli modlíme: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu, že často hřeším myšlením, slovy i skutky. Je to má vina, má veliká vina“. Vyzývám vás všechny: zamysleme se nad těmito čtyřmi věcmi, rozjímejme o nich a zkoumejme sami sebe.

Zkoumejme sami sebe v bratrských společenstvích, smiřme se i mezi sebou, přemýšlejme o důsledcích našich myšlenek, slov a skutků v životě bratrského společenství. Jaké naše myšlenky nejvíce urážejí Boha i naše bližní? Jaká slova, která říkáme, nejvíce ničí ducha bratrství tím, že ubližují Bohu a druhým? Co děláme proti Bohu a proti sobě navzájem? Jaká jsou naše opomenutí, co neděláme, ale měli bychom dělat, abychom budovali bratrství, budovali království Boží? Zvu vás, abyste věnovali čas jednotlivě i společně k těmto čtyřem důležitým věcem, které je třeba kontemplovat, a vykročit tak na cestu smíření s Bohem a mezi sebou navzájem.

Věnujme nějaký čas těmto otázkám: nejen jako přípravu na příští zpověď, ale věnujme několik hodin, případně i dní, nebo nějaká setkání bratrského společenství – máme na to 40 dní – abychom našli kořeny: jak a proč jednám proti vůli Boží, ve svých myšlenkách, ve svých slovech, v tom, co jsem udělal a v tom, co jsem nedokázal? Vyzývám vás, abyste proměnili postní dobu v období, kdy smířením a pokáním můžeme znovu vybudovat sami sebe a můžeme znovu vybudovat naše bratrství, a tím se podílet i na obnově církve.

Kéž nám Bůh dá hodně radosti, hlubokých myšlenek, jasných úvah, abychom ve svém životě našli Boží plán a mohli tak do Velikonoc dorazit v obnoveném duchu.

Kéž nám na této cestě pomáhají svatý František, svatá Alžběta Uherská a svatý Ludvík Francouzský!

Se srdečným bratrským pozdravem,

váš bratr a váš ministr
Tibor Kauser
generální ministr OFS

(překlad Markéta Terezie od dítěte Ježíše)