Národní formátor Sekulárního františkánského řádu Luboš Kolafa řekl o pouti na Svatý Antonínek: „Účastnili se terciáři sv. Františka, přátelé sv. Františka, modlitební skupiny sv. Františka, novicové z mnoha moravských MBS, ale přijeli i terciáři z Čech (Praha, Plzeň, Jistebnice). Mše se účastnilo také mnoho lidí ze širokého okolí, protože zároveň byla slavnost apoštolů Petra a Pavla. Sv. Antonín z Padovy ("archa Písma svatého" jak jej nazval papež Řehoř IX.) je stále jeden z nejproslulejších svatých, který vstoupil do Františkánského řádu a poutní místo sv. Antonínek získává znovu svojí velkou slávu z dřívějších dob.

Co mi dala nebo vzala pouť na sv. Antonínek? Dostal jsem nové vhledy na způsob formace v Národním společenství. Přece jenom jsem z Čech a ne z Moravy. Díky za podněty od milovaných moravských bratří a sester. Získal jsem víru ve spolupráci vícero bratrských společenství - dokázali zorganizovat pěší pouť, velkou poutní mši, chválící kapelu k adoraci, poutní dechovku, bohaté občerstvení, veřejnou diskuzi o františkánství. Samozřejmě můj obdiv k těm jednotlivcům, kteří se obětovali až na dřeň svého bytí. Co mi pouť vzala? Výmluvu, že je nesmysl jet se pomodlit 400 km daleko a strávit na cestě 5.5 hodiny. Stálo to za to.“

V sobotu po poledni vyšli poutníci z Velehradu, zastavili se v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Uherském Hradišti a ve františkánském klášteře. Pokračovali do Kostelan, kde si prohlédli tamní kostel a dále směřovali po poutní cestě do Ostrožské Lhoty.

V pastoračním centru se sešli ke společné večeři poutníci s hudebníky z Brna spolu s kněžími P. Jakubem Sadílkem z Prahy, P. Petrem Benešem z Brna a P. Miroslavem Reifem z Ostrožské Lhoty. V kostele sv. Jakuba během večera chval zazněly písně chval a modlitby. Zúčastnění mohli přijmout svátost smíření i osobní přímluvnou modlitbu, setrvat před Eucharistickým Ježíšem a nechat se oslovit Božím slovem, které bylo pro každého připraveno v košíčku. Podle svědectví mnohých byl večer chval krásným spočinutím v Boží náruči.

V neděli ráno se poutníci  modlili u hrobu P. Antonína Šuránka a dokončili poslední etapu pouti na Svatý Antonínek. Počasí bylo stále teplé a slunečné. Hlavní celebrant otec Jakub Sadílek připomněl, že svatí apoštolové Petr a Pavel byli obyčejní lidé, kteří vedli své obyčejné životy až do té doby, než prožili osobní setkání s Ježíšem Kristem, kdy byli zasaženi a proměněni Láskou a jejich život se tak stal neobyčejným. Všichni jsme zváni k tomu, abychom žili osobní vztah s Ježíšem.

Po mši svaté se mohli přítomní zastavit u stolu s františkánskou literaturou nebo si třeba koupit dřevěné tau – františkánský křížek. Františkáni nabízeli  buchty a sladkosti, které napekly ženy při klášteře a ostatní příznivci františkánské rodiny. Sestřičky z Velehradu usmažily řízky, a protože přidaly něco navíc, dostalo se i na kolemjdoucí zájemce.

Po obědě se zaplnila kaple sv. Antonína a začala beseda o františkánství. Otec Jakub představil 1. a 2. řád sv. Františka z Assisi a vydal krásné osobní svědectví o své františkánské cestě. Terciáři mluvili o 3. řádu sv. Františka a odpověděli na dotazy, jak se žije a co obnáší život v Sekulárním františkánském řádu. Zazněla svědectví a společně jsme si zazpívali oblíbenou františkánskou píseň „Učiň mě, Pane, nástrojem.“ Sv. František se stal věrným nástrojem Ducha svatého. Františkáni se snaží jít v životě v duchu Františkově, podobně jako sv. František ve své době chtějí „obnovit Boží dům“. V kapli sv. Antonína jsme prožili vzácné chvíle, zřejmě nám sv. František vyprosil Ducha svatého, který se tam vznášel.

Pax et bonum!

Hana Brigita Reichsfeldová, MBS  Uh. Hradiště