Tato nedělní etapa (17.2.) začala mší svatou v 9.hod v karlínském kostele sv.Cyrila a Metoděje - sloužil ji P.M. Cúth, koncelebroval Msgre Jan Paňaz ze Křtin. Při kázání otec Cúth připomněl poselství papeže Benedikta XVI. k postní době „ Víra jako odpověď na Boží lásku": Na počátku křesťanského života není určité rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s osobou, která otvírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření...Jelikož Bůh nás miloval jako první (1Jan 4,10). Po mši svaté jsme dostali jsme velkou jubilejní svíčku, kterou budeme nosit s sebou a zapalovat ji cestou při mších svatých a modlitbách v kostelích, které navštívíme. Před vykročením jsme si připomněli víru v Boha ve Starém zákoně, tak jak ji papež při nedávné generální audienci (23. 1.). v katechezi věnované roku víry uvedl na základě Pavlova listu Židům: „Když věříme, máme v podstatě již to, v co doufáme, víra nám dává pevné přesvědčení o věcech, které nevidíme". (Ž 11,1). A dále: „Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem..." Svatý Pavel v této kapitole připomíná muže víry od počátku - Abela, Henocha, Noe, zvlášť podrobně praotce víry Abraháma, Izáka, Jakuba, Josefa, Mojžíše a dodává „Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vyprávět o Gedeonovi, Barakovi, Samsonovi, Ježovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích. Měli víru, proto zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost..." (Ž 11, 4 - 33).
Na cestu nás vyrazilo 26 poutníků a po trase z Prahy (Strašnice - Hostivař - Dolní Měcholupy - Dubeček - Netluky - Královice) a dále již středočeským krajem přes Křenice a Babice do kostela Nanebevzetí P. Marie v Mukařově. Zde jsme dostali požehnání od P. Viktor Friedela a uložili si v sákristii naše „poutní náležitosti" - archu, prapory, hůl a jubilejní svíčku.
Bohu díky za odšlapaných 52 km v první dvou dnech poutě na Velehrad. Bohu díky za bratrské společenství poutníků, které se na pouti přirozeně vytváří, a v němž se nám všem lépe nese drobná námaha a drobné nesnáze naší pouti. Díky za radost a posilu, kterou z naší pouti čerpáme. A díky sv.Konstantinovi/Cyrilovi a Metodějovi, protože bez nich bychom neměli před očima ani ten dočasný a možná ani ten věčný cíl našeho putování.