DUCHOVNÍ TÉMA XXXI. ročníku CMP:

Víra a praotcové Starého Zákona

11. etapa 14.7.  2012

Ezechiel – Bůh posiluje

Narodil se kolem roku 624 v Judsku, Pocházel z vlivného kněžského rodu, zažil pohromy Judska, odveden r. 598 do babylonského zajetí. Byl povolán k prorockému úřadu, aby nejdříve vystupoval proti planým nadějím, později proti zoufalství. Zajatci, kteří přišli s Ezechielem do Babylonie  se  nechtěli dát přesvědčit a  nebyli si vědomi, jak daleko se vzdálili od Hospodina, neměli lítost a náležitou touhu se k němu vrátit. Ezechiel měl tedy budit vědomí národní i osobní viny, která je tak veliká, že trestem za ni bude pád říše, Jeruzaléma a chrámu a rozptýlení národa mezi pohany. Na zajetí se dívali s lehkomyslnými, růžovými nadějemi, opřenými o domnělou kouzelnou sílu jeruzalémského chrám a že zajetí nebude trvat dlouho a zajatci se už brzy budou moci vrátit domů.V těchto pověrčivých nadějích byli zajatci ukolébáváni ve lži od proroků.

Obrat nastává pádem Jeruzaléma, když se totiž Jeremiášovy i Ezechielovy hrozby splnily. Zajatci byli nyní usvědčeni z klamné pověrčivé důvěry v jeruzalémský chrám. Upadají ovšem zase do druhého extrému – do zoufalství. Toto zoufalství bylo stejně nebezpečné, jako předtím lživý optimismus. Proto Ezechiel lid v Hospodinově jménu povzbuzuje a těší. Hospodin dá svému národu jiného, vynikajícího pastýře – krále (Ez 17,22n, 34,23 a 37,24), který s ním uzavře novou smlouvu. Město i chrám vstanou z trosek, v chrámu bude zavedena nová, dokonalejší bohoslužba. Po zajetí izraelský národ, který se teď podobá spoustě rozptýlených, vyschlých kostí, zase ožije (37), utvoří nové společenství, jehož členové budou vynikat zbožností, svatostí, poslušností, a oddaností svému Bohu, tak, že Hospodin se mezi nimi zase v chrámu usídlí a nikdy se již z něho neodstěhuje, jak to udělal před pádem Jeruzaléma. („Já jsem s vámi po všechny dni až do konce světa.“). Tak splní dávné sliby a ukáže, že je Bůh nejvýš věrný.

Vědomí viny, její vyznání před Hospodinem a věrnost jemu, živému Bohu celým srdcem, to je záchrana, kterou nám zprostředkovává Ježíš Kristus. On totiž přišel, aby plnil vůli toho, který ho poslal. A On, Ježíš je pro nás cestou k Otci. 

Poznámka: Tato úvaha je z II. ročníku CMP v roce 1983.