DUCHOVNÍ TÉMA XXXI. ročníku CMP:

Víraa praotcové Starého Zákona 

3. etapa 17. 3. 2012

Jakub ( Gen 25,4 – 50,14)

V Bibli je mnoho jeho příběhů a skutků (zde jen stručně):

• Jakub (tj. Úskočný) podvádí svého otce Izáka za přispění matky Rebeky, získá jeho požehnání a stává se tak představitelem rodu (27, 27- 29)
• Poslechl otce a také jako on odjede pro manželku do domu svých předků
• Sen na cestě do Uru v Betelu (tj. Dům Boží).  Hospodin mu slibuje požehnání:

„Hospodin řekl: Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izáka. Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu na zemi a rozšíříš se na západ i na východ, na sever a na jih. V tobě a v tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi. Já budu s tebou a budu tě chránit, kamkoliv půjdeš, a přivedu tě zpět do této země, neboť tě neopustím, dokud nesplním, co jsem ti slíbil.“   A Jakub se též zaváže slibem: „ Bude-li Bůh se mnou, bude-li mne střežit na cestě …. Bude mi Hospodin Bohem“ 28, 10 – 22). Jakub nazval toto místo Betel tj. Dům Boží, a jak říká Písmo: „Jakub vykročil lehkým krokem.“ (Gen 29, 1) neboť začal tušit Boží ochranu.

• Služba u Labana 2x 7 let (Zde je zase podveden on strýcem Labanem)
• 12 synů s ženami Leo a Ráchel a s jejich služkami Bilhou a Lejou (29,31- 30,22)
• Zápas s Bohem na zpáteční cestě – změna jména na Izrael (Zápasí Bůh). Bůh mu opět požehnal, ale i poranil kyčel (32,23-33).      

 „Tu s ním kdosi zápasil až do východu jitřenky. Ten, když viděl, že Jakuba nepřemůže, poranil mu jeho kyčelní kloub, takže se mu, když s ním zápolil, kyčelní kloub vymkl. Neznámý řekl „Pusť mě, vždyť už vychází jitřenka.“ Jakub odpověděl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Gen 32, 25-27). Životní moudrost Jakubova dozrává a je shrnuta v modlitbě: „Bože mého děda Abraháma a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať se do: země a na místo, kde ses narodil,budu se ti dobře činit; nejsem hoden všech tvých slitování a tvé věrnosti,kterou jsi projevil svému služebníku.S holí jsem přešel tento Jordána nyní se dvěma zástupy se vracím.Vytrhni mne z ruky mého bratra Ezaua, neboť se ho velmi bojím,aby snad nepřišel a neusmrtil matku se syny.Tys mi slíbil, že mi budeš dobře činit a že rozmnožíš mé potomstvo jako mořský písek,jehož množství nelze sečíst.“

             (Gen 32, 10-13). Když Jakub postavil v Betelu oltář, znovu Bůh potvrdil své požehnání:

              „A Bůh mu požehnal slovy: tvé jméno bylo Jakub; už nebudeš zván Jakub, tvé jméno bude  Izrael.“ (Gen 35, 9b-10).

• Jakob se usadil v Kenaanu, kde Abrahám pobýval jako host (35,1- 21 a 37,1)
• Jakobova smrt v Egyptě a pohřeb v Kenaanu (49,28 – 50,14)

             Když se přiblížila chvíle smrti, Jakub povolal své syny a řekl jim: „Shromážděte se a slyšte, synové Jakubovi, slyšte Izraele, svého otce!…Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, dokud nepřijde Vládce; národy ho budou poslouchat.“ (Gen 49, 1a.2.10).

V Novém zákoně je Jakub uváděn evangelisty Matoušem i Lukášem v rodokmenu Ježíše Krista (Mt 1, 2; Lk 3, 34) a tak je nám jeho osobnost příležitostí zamyslet se nad jeho životem a jeho zařazením v dějinách spásy. Zmiňuje se o něm ve slavnostní chvíli a pro lidstvo ve chvíli závažné i archanděl Gabriel, když byl poslán os Boha do Nazareta k Panně Marii: „ neboj se, Maria. Došla jsi milosti od Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazýván Syn Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ (Lk 1, 30-33).

Komentář ke čtení o praotci Jakubovi, jak jsme jej rozmýšleli v roce 1983 právě zde na trase do Nymburka. A které neztratilo nic na své aktuálnosti i pro dnešek: Co všechno vidíme v životě Jakubově, tak jako z velké části v dějinách Izraele vůbec? Úskoky, boje, lásku i nenávist.

            Izák chce úlovek, zatím však dostává kůzle ze stáda. Volá k sobě prvorozeného Ezaua, přichází přestrojený Jakub. Izákem milovaný Ezau je ošizen, požehnání dostává Jakub milovaný matkou.

            Je před námi podvedený otec Izák, zklamaný Ezau, úskočný Jakub a za vším matka Rebeka, prosazující své. Zdá se, jakoby Bůh mlčel. Jen zdánlivě.

            Bůh sice slíbil Jakubovi právo prvorozenství ještě před jeho narozením (viz Gen 25,23), ze strany člověka však není správné, aby Bohu pomáhal nedovolenými, nekalými prostředky k dosažení Božího zaslíbení. Vidíme, že nakonec jak matka Rebeka, tak i Jakub ve svém dalším životě prožili to, co nejdříve způsobili druhým.

            Nejednáme i my někdy podobně? Nesnažíme se ovlivnit Boží plány podle svých přání a vytváříme tak skutečnosti, do nichž by měl Bůh zapojit své myšlení! Jestliže tak jednáme, pak jde o náš úzký zájem, zdánlivé nebo chvilkové vylepšení situace, a přitom je to ve skutečnosti ke škodě nás samých.

            Je třeba, abychom se připojili k Jakubovi, který vytváří trojici patriarchů spolu s Abrahámem a Izákem, abychom dorostli jako on k pokoře i odevzdanosti do vůle Boží, do plnosti důvěry v Hospodina. A čím? Jakub se během svého života nechal „vychovávat“ od Boha, a Bůh si ho skutečně „vychoval“: „už nebudeš zván Jakub, tvé jméno bude Izrael!“

            Podobného vyvolení se dostalo i každému z nás!

Už nebudeš zván pohan, tvé jméno bude křesťan! A křesťan, křesťanství, to nejcennější v lidském životě, co nesmí být přílišným lpěním na tom pozemském ztraceno, nebo dokonce prodáno, vyměněno za pomíjivé hodnoty,

            Náš národ a v něm i každý z nás byl podle Božího vyvolení obdarován svatými Cyrilem a Metodějem darem víry. To Bůh nás obdaroval, už před stvořením světa k tomu vyvolil. Jakub a jeho národ i uprostřed pohanského moře zachovávali víru; - Svatí Cyril a Metoděj a všichni ti, kteří jim vděčí za svou víru, zachovávali a zachováváme tuto víru i uprostřed současného pohanského moře. A protože nám křtem bylo změněno jméno, chceme tuto víru předat dalším pokolením.

            Nesmíme podlehnout pokušení či skepsi Ezaua a vzdát se tohoto dědictví za mísu dočasných výhod, za špetku kariéry nebo vidinu humanismu bez Boha.

            Z dědictví, které jsme přijali, zaznívá také přikázání lásky. Přikázání lásky je však jediné: láska k Bohu a k bližnímu. Není možno toto rozdělit, aniž by hrozilo nebezpečí katastrofy.

            I v životě Jakubově, tak jako v celých dějinách vyvoleného národa, vidíme, jak Bůh pečoval o svůj vyvolený národ, aby jej přivedl ke svému cíli. A jako Bůh pečoval o Jakuba a jeho potomstvo, tak i dnes stejně, o nic méně pečuje o nás. Je tedy třeba žít tuto naši přítomnost, kam nás Bůh postavil, v ní být vynalézaví a nacházet různé způsoby, jak Bohu sloužit, jak se utvrzovat v dobrém. I dnešní setkání má být tomu svědectvím.

            Musíme však především Boha slyšet, ať už přímo ve svém srdci, nebo prostřednictvím hlasu Církve. Od popeleční středy zaznívá: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ O co jde? Především o to, abychom se vždy a všude ztotožňovali s Boží vůlí. Nebýt příliš úzkostliví při zajišťování časných potřeb; tím spíše, kdyby nás to odvádělo od posvěcení nás samých a našich bližních. Buďme však vždy bdělí v záležitostech spásy, odložme nevědomost, lhostejnost i strach. Pečujme o duchovní růst každý sám u sebe, u svých dětí a u těch z našich bratří a sester, kteří to potřebují a kteří možná čekají, až jim pomůžeme.

Pane, vyslyš naše pokorné prosby,

Abychom se snažili co nejvíce poznat Tvou vůli,

A podle toho taky jednali.

Nedopusť, abychom si mysleli,

Že na obrácení, na změnu smýšlení máme dost času,

Až ve stáří, či nemoci.

A naše poklesky, jichž se těžko úplně vyvarujeme, prosíme,

Ať jsou nanejvýš dočasnou slabostí Petrovou,

Ale nikdy zradou Jidášovou. Amen.