(Jiří Šenkýř - 10.2.2001 - formační seminář SFŘ)

Sociální systém na základě solidarity

(Jiří Šenkýř - 10.2.2001 - formační seminář SFŘ)

1. Solidarita v rámci sociálního učení církve
2. Duchovní kořeny evropské civilizace
3. Role státu
4. Sociální doktrína ČR
5. Sociální ochrana obyvatel ČR
6. Konkrétní příklady

1. Solidarita v rámci sociálního učení církve

   Princip solidarity je třeba chápat v celém souhrnu sociálního učení církve. Je neoddělitelný od ostatních principů, stejně jako obě desky Desatera tvoří celek, stejně jako nelze oddělit obě přikázání lásky.

   Připomenu alespoň ty nejčastěji zmiňované principy

   1. Člověk je Božím obrazem – člověk má proto lidskou důstojnost, každý člověk je jedinečný
   2. Člověk je osobou, samostatnou a odpovědnou bytostí, která se svobodně může rozhodovat pro dobro, případně pro zlo.
   3. Lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem i cílem každého společenského zřízení.

   Sociální principy solidarita, subsidiarita a obecné blaho nabízí církev jako nástroje pro posuzování i vytváření vztahů ve společnosti.

   Solidarita vyjadřuje zodpovědnost jednotlivce za blaho ostatních: rodičů za děti, občanů za svoji obec, voličů za fungování státu, daňových poplatníků za finanční zajištění státu. Solidarita musí směřovat ke všem, tedy k obecnému blahu. Proti solidaritě působí lhostejnost, rasismus, nacionalismus, vyvolávání “blbých” nálad a také nekompetentnost – neodbornost.

   vyjadřuje zodpovědnost jednotlivce za blaho ostatních: rodičů za děti, občanů za svoji obec, voličů za fungování státu, daňových poplatníků za finanční zajištění státu. Solidarita musí směřovat ke všem, tedy k obecnému blahu. Proti solidaritě působí lhostejnost, rasismus, nacionalismus, vyvolávání “blbých” nálad a také nekompetentnost – neodbornost.

   Subsidiarita uspořádává vztah celku k jednotlivci či ke skupinám. To, co mohou jednotliví lidé udělat z vlastní iniciativy a svými silami, nemá se přenášet na společnost. Příkladem je decentralizace státu – přenášení kompetencí na obce a kraje nebo daňový systém podporující funkční rodinu. "Naučit chytat ryby , namísto dáv rybu." Rozvoj svépomocných organizací (nestátní,neziskové), které mohou převzít řadu činností státu. Dalším příkladem je vytvoření soukromých penzijních fondů.

   uspořádává vztah celku k jednotlivci či ke skupinám. To, co mohou jednotliví lidé udělat z vlastní iniciativy a svými silami, nemá se přenášet na společnost. Příkladem je decentralizace státu – přenášení kompetencí na obce a kraje nebo daňový systém podporující funkční rodinu. "Naučit chytat ryby , namísto dáv rybu." Rozvoj svépomocných organizací (nestátní,neziskové), které mohou převzít řadu činností státu. Dalším příkladem je vytvoření soukromých penzijních fondů.

   Předpokladem naplnění principů subsidiarity je ochota lidí chtít se starat samostatně, brát na sebe odpovědnost v zájmu obecného blaha. a to je velká výzva pro křesťany.

   Obecné blaho – je pojem nad kterým mnozí ohrnují nos a  říkají, že neví co to je. Obecné blaho společnosti je souhrn podmínek společenského života, jejímž prostřednictvím mohou lidé plněji a snáze dosáhnout své dokonalosti. Obecné blaho záleží především v zachovávání práv a  povinností lidské osoby.

   Předpokladem obecného blaha je rovnost příležitostí stabilní právní a ekonomické prostředí, vynutitelnost práva, ochota úspěšnějších lidí více dávat než přijímat, ochota pracovat, ochota celoživotně se vzdělávat, respekt k důstojnosti každé lidské bytosti (od početí po přirozenou smrt), koordinace různorodých zájmů ve společnosti, zabránění propadu do chudoby.

2. Duchovní kořeny evropské civilizace

   Základní překážkou rozvoje lidí i celé společnosti na počátku 3.tisíciletí je prohlubující se kult práv a nároků. Aby mi bylo dobře rozuměno: nezpochybňuji nejrůznější “práva” (Zvláště ne lidská práva) ani různé “nároky”. Mluvím o kultu, kultu práv a nároků. Kult je něco čemu se klaním, moje první myšlenka, moje touha. Práva a nároky musí být podloženy zodpovědností a dáváním. Už jen z matematického hlediska to nejde: Kolik se daruje, tolik lze si vzít. Leda bychom žili na úkor někoho jiného: Bohatý Sever žije na úkor chudého Jihu, my co zde sedíme žijeme na úkor příští generace i na úkor životního prostředí.

   Jen křesťanství umí vytvořit či stvořit “kult” zodpovědnosti a dávání (má to i v popisu práce). Postoje ke společnosti jsou odvozeny od našeho chápání vlastního bytí. Pravdivé zařazení člověka na jeho místo v Kosmu je základem pro spravedlivé uspořádání společnosti.

   Ztráta transcendence (víry v Boha) vede k obrovskému nárůstu nároků lidí, které jsou neufinancovatelné, vedou k hlubšímu zadlužení a ničení životního prostředí i vztahů mezi lidmi.

   Čl. 49 listu Pokoj a Dobro mluví o ekonomii dobrovolné skromnosti, kultuře služby a dávání. Mluví se zde o “novém hodnotovém systému”. Připomíná se dobrovolná skromnost a láska ke všem živým i neživým tvorům sv. Františka z Assisi i osoba Josefa Vavrouška, ministra.

    

3. Role státu

   ČR je stát mladý, vždyť trvá teprve 9.rok. Málo se promýšlí charakter, jaký by náš stát měl mít. Když jsme byli Československo, měli jsme zlaté české ruce, ale též jsme byli národem Švejků. Jsme snad nejvíce ateizovaným národem v Evropě. Mnoho lidí touží po pečovatelském státu, který by všem zajistil všechno a zaručil ráj už zde na zemi. Zamysleme se nad tím, co můžeme či máme od státu očekávat a kde už jsme mimo realitu. (O tomto problému hovořil Roger Scruton v roce 1997 v Praze - volně navazuji na jeho přednášku).

   1. Stát nezajistí rovnost lidí. Může zajistit rovnost příležitostí, šancí – ostatní záleží na iniciativě každého.
   2. Stát nezajistí efektivní hospodaření – jen rozpočet, který je z naší soukromé kapsy nás nutí moudře hospodařit.
   3. Stát kazí lidi – pokud velkoryse poskytuje sociální podpory, lidé si zvyknou, přestanou se sami starat a přestanou se stydět, že jsou závislí.
   4. Stát nezajistí dostatek zdrojů – pokud se vytvoří závislost lidí na státu a začne ubývat iniciativy lidí, stát se začne propadat do chudoby a  zadlužovat se.
   5. Stát musí zajistit vynutitelnost práva, chcete-li vládu zákona – zde je stát nenahraditelný, nezastupitelný. Selže-li, nastupuje mafie. V ekonomické oblasti musí být zvláštní důraz kladen na vynutitelnost smluv, trestání podvodů a zneužívání informací v obchodním styku, ochrana před monopoly a hlavně ochranu majetku, který je spravován ve prospěch třetí strany, čili peníze v bankách nebo penzijních fondech.

   Položme si otázku, která cesta je více křesťanská? Má se o  chudé a nemocné starat prioritně stát nebo je to povinností křesťana? Nemá být spíše jednotlivec iniciativní, pomáhat z vlastních prostředků, organizovat pomoc než spoléhat že tyto věci vyřeší někdo jiný?

    

4. Sociální doktrína ČR

   Prof.Dr.Bernard Sutor v diskusi bavorských katolíků navrhuje “sociální stát ne zformovat ale zreformovat na zásadě rostoucí subsidiarity”. Pečovatelský stát se chytil do vlastní “dobročinné” pasti. Sociální systém deformoval rodinu, vytvořil závislosti, stát se zadlužil. Co s tím? Předělat sociální systém vyžaduje desítky let, myšlení lidí ještě víc.

   Volební období politiků je 4 roky případně 6 roků.

   Zásada rostoucí subsidiarity znamená, že činnosti zajišťované státem postupně přejdou na nižší složky společnosti. Prvořadým úkolem je posílení role úplné rodiny, která pečuje nejen o děti, ale i o prarodiče. Funkční rodina se zajímá o své sousedy, je hrdá na svoji nezávislost, opírá se o výnosy z vlastní práce. Subsidiarita znamená větší podporu nezávislých organizací, dávaností, dobrovolné práce. Zájem o  zaměstnávání druhých lidí je třeba systematicky povzbuzovat.

   znamená, že činnosti zajišťované státem postupně přejdou na nižší složky společnosti. Prvořadým úkolem je posílení role úplné rodiny, která pečuje nejen o děti, ale i o prarodiče. Funkční rodina se zajímá o své sousedy, je hrdá na svoji nezávislost, opírá se o výnosy z vlastní práce. Subsidiarita znamená větší podporu nezávislých organizací, dávaností, dobrovolné práce. Zájem o  zaměstnávání druhých lidí je třeba systematicky povzbuzovat.

   Zásada rostoucí subsidiarity znamená větší důraz např. na soukromé penzijní fondy. V našich podmínkách je stěžejní jejich zabezpečení. Je nepřijatelné, aby člověk si 40 let šetřil v penzijním připojištění a pak nic nedostal. Na druhou stranu dobře spravovaný penzijní fond je velmi dobrý zdroj pro investování a jak je známo ze zkušenosti např. V.Britanie – přispívá k trvalému hospodářskému růstu.

   znamená větší důraz např. na soukromé penzijní fondy. V našich podmínkách je stěžejní jejich zabezpečení. Je nepřijatelné, aby člověk si 40 let šetřil v penzijním připojištění a pak nic nedostal. Na druhou stranu dobře spravovaný penzijní fond je velmi dobrý zdroj pro investování a jak je známo ze zkušenosti např. V.Britanie – přispívá k trvalému hospodářskému růstu.

   V čl. 38 Pokoj a Dobro uvádí: “Je dobré mít práci a  poctivě pracovat v zaměstnaneckém poměru. Svobodnější je však samostatně podnikat a chvályhodné je vytvářet pracovní místo pro druhé.” (Pozn.: Nemělo by toto slovo zaznít ze všech kazatelen?)

   Od roku 1995 probíhá diskuse o sociální doktríně ČR. Nedávno byl text zveřejněn na internetu. Diskutuje se v Parlamentu, na odborných grémiích – podobně jako Pokoj a Dobro. V hierarchii obecnosti nejvýše stojí nauka (soc. učení církve), pak následuje doktrína (obecná společenská dohoda překonávající několik volebních období), politika (např. křesť. dem. politika) a program politické strany.

   Citace z úvodu sociální doktríny ČR:

   "Česká sociální doktrína se opírá o hodnotová východiska, daná zakotveností v evropském kulturním a myšlenkovém prostoru. Elementární požadavky jsou na ni kladeny z hlediska zajištění základních lidských a  sociálních práv. Promítají se do ní i nové akcenty a ambice reflektující dosavadní průběh sociální reformy a měnící se společenskou realitou.

   Stále naléhavěji je Česká republika konfrontována s některými nepříznivými vývojovými trendy: společnost stárne (hlavně proto, že se snižuje porodnost a trvale stárne populace), roste rozsah a riziko nezaměstnanosti, zvyšuje se počet rozvodů, osamělých rodičů, a stále častěji selhává ve svých funkcích rodina. Vzhledem k těmto trendům i vzhledem k rostoucím rizikům a příjmovým nerovnostem se vynořuje problém chudoby a  sociálního vyloučení. Sociální politika se v současnosti zaměřuje na eliminaci výše uvedených rizik a má nesporně řadu pozitivních výsledků. Jejím nedostatkem je však skutečnost, že spoléhá převážně na strategii přerozdělování a je zaměřena hlavně k odstranění negativních důsledků zmíněných rizik. V důsledku toho není dostatečně aktivním a dynamizujícím prvkem ve společnosti. Mnoho lidí se proto dostává do pasti závislosti na sociálních dávkách, někteří je dokonce zneužívají, zatímco jiní postrádají účinnou podporu ze strany společnosti. V budoucnu bude třeba účinnější strategie.

   Základním cílem sociální politiky jsou rovné příležitosti a vytvoření lidsky důstojných podmínek života. Prosazení rovných příležitostíá předpokládá rovný přístup ke vzdělání, rovný přístup ke zdravotní péči na dostatečné kvalitativní úrovni, rovný přístup k pracovním příležitostem, rovný přístup k bydlení a konečně i obecnou garanci dostatečného minimálního příjmu v případě definovaných sociálních situací.

   K prosazení rovných příležitostí musí být věnována zvláštní pozornost, ohledy a opatření spoluobčanům znevýhodněným zdravotním stavem, věkem, závazkem péče o děti nebo jiné závislé osoby,příslušnosti k etnickým menšinám.

   Při podpoře rovných příležitostí je významné, aby rostl lidský potenciál všech členů společnosti: především jde o to, aby vyrůstala zdravá a vzdělaná mladá generace, abychom se postupně stali “společností vzdělání a zdraví”. Z tohoto pohledu je třeba, aby investice společnosti do vzdělání a zdravotní péče v relaci k hrubému domácímu produktu spíše narostly, i když je současně samozřejmě třeba dbát na jejich efektivní užití. Růst by měl i rozsah pomoci mladým rodinám vychovávajícím děti. "

   Základní osnovu sociální doktríny tvoří nezadatelná sociální práva:

   • právo na práci – Právo na práci je prostředek, který má každému občanovi zajistit podíl na národním důchodu, úměrný jeho schopnostem a  fyzickým možnostem a současně plné uplatnění vlastní osobnosti; je jedním ze základních nástrojů sociální emancipace člověka.
     Právo na práci je třeba zajišťovat účinnými opatřeními na trhu práce, jinak se stává legitimací k dávkám v nezaměstnanosti.Za nezbytnou součást plné realizace práva na práci je třeba považovat právo na vzdělání a na náležitou přípravu pro povolání.
   • právo na uspokojivé pracovní podmínky
   • právo na důstojné životní minimum
   • právo na rodinu – V duchu svých závazků vyplývajících z Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech člověka (čl.8) stát zajišťuje
     • nejširší možnou ochranu a pomoc rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště při jejím založení a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí,
     • zvláštní ochranu matkám v průběhu přiměřeného období před a po narození dítěte, včetně placené rodičovské dovolené (resp. včetně požitků soc. zabezpečení),
     • ochranu a pomoc všem dětem a mládeži proti vykořisťování, předčasnému zaměstnávání, ohrožení mravnosti a zdraví
   • právo na sociální zabezpečení
   • právo na sdružování
   • právo na vzdělání
    

   Priority České sociální doktríny

   1. Práce a rozvoj lidského potenciálu – Tato garance musí být poskytnuta, ale současně je vyžadován i závazek pracovní aktivity vůči lidem, kteří se dostávají mimo pracovní trh, ale kteří pracovat mohou. Pojem práce zde znamená i užitečnou aktivitu ve prospěch společnosti – nejen práci za mzdu, ale i práci v oblasti sociálních služeb, ekologie, budování sociální infrastruktury, tj. včetně činnosti dobrovolnické.
   2. Rodina a trh práce
   3. Vzdělání a trh práce
   4. Podpora rozvoje občanské společnosti a neziskového sektoru
   5. Podpora důvěra a reciprocity, odpovědnosti a jistoty v uspořádání sociální ochrany

    

5. Sociální ochrana obyvatel ČR

   V rámci sociální ochrany obyvatel existují v České republice tři základní systémy - sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální péče.

   Systém sociálního pojištění je zaměřen na sociální situace, na které se je možné dopředu připravit - např. ztráta příjmu v  důsledku nemoci, stáří, invalidity, ztráty zaměstnání. Je financován z  příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných, event. státu.

   Systém státní sociální podpory je podporou příjmu (zejména nízkého) rodiny v některých situacích, kterými prochází většina rodin - např. nezaopatřené dítě v rodině, osobní péče rodičů o malé dítě, péče o těžce zdravotně postiženou osobu. Je financován ze státního rozpočtu, tedy z výnosu daní na základě nejširší sociální solidarity.

   Systém sociální péče řeší především situace sociální a  hmotné nouze - např. pokles příjmů pod životní minimum, neschopnost se sám o  sebe postarat v důsledku zdravotního stavu nebo stáří, sociální prevence. Je financován z více zdrojů - ze státního rozpočtu, z rozpočtů měst a obcí, z  dobrovolných příspěvků občanů a právnických osob apod.

   Finanční toky (dávky sociální ochrany občanů) a podíl zúčastněných osob jsou následující:

   Podíl Náklady na dávky

   zúčastněných v roce 1999

   osob abs. podíl na HDP

   100% 198,3 mld. Kč 10,7%

   60% 31,3 mld. Kč 1,7%

   4% 9,3 mld. Kč 0,5%

    

6. Konkrétní příklady

   Zde sestupuji již na politickou rovinu, kde každá politická strana či její frakce má konkrétní způsoby řešení. Spíše pro ilustraci a pro porovnání s obecnými tezemi uvedu pár příkladů:

   Chci podpořit rodinu. Mohu

   1. dát přídavek na dítě
   2. dát příspěvek na podporu svépomocných rodičovských aktivit
   3. umožnit odpočet ze základu daně
      • na dítě
      • na mimoškolské vzdělávání dítěte
      • na podporu svépomocných rodičovských aktivit
   4. prostředky určené na dávky soc. péče dát jako mzdu za odvedenou práci (vydělat si na svůj každodenní chléb prací)
   5. zrovnoprávnit neziskové organizace v přístupu k veřejným prostředkům na sociální péči
   6. považovat péči o děti za zaměstnání