K roku řehole SFŘ

Převzato z časopisu Poutník

Jak známe z historie, František se po svém obrácení s  nadšením zapojuje do kajícího hnutí své doby a dává mu svůj osobitý ráz ... Tak vlastně vzniká jeho III. řád a František se stává jeho prvním členem, dokud ještě nemá od papeže schválený I. řád. Jeho list Všem věrným křesťanům (který dnes tvoří předmluvu nové řehole) byl první řeholí III. řádu. Druhou řeholí byly tzv. Memoriale propositi Honoria III. z r. 1221. Třetí řeholi vydal a schválil Mikuláš IV. († 1292) a platila skoro 600 let až do papeže Lva XIII., který ke konci minulého století schválil čtvrtou řeholi. Tyto řehole (druhá, třetí a  čtvrtá) byly zaměřeny více právnicky a znatelně postrádaly evangelní ráz první Františkovy řehole. Po II. vatikánském koncilu Pavel VI. r. 1978 schvaluje novou, pátou řeholi SFŘ, která se opět vrací k evangeliu (a ke koncilním dokumentům, které rovněž vycházejí z evangelia).

Předseda Konference generálních duchovních asistentů SFŘ, P. Ben Brevoort, i generální ministryně SFŘ sestra Emanuela de Nunzio se nedávno vyjádřili v tom smyslu, že SFŘ se může a má cítit, či sebe sama chápat, jako jedno z hnutí, která dnes slouží k obnově církve. P. Alois Moc ve svých Poznámkách k řeholi SFŘ to vysvětluje takto: “Křesťan laik - skrze křest a  biřmování - je nositelem Božího slova, svědkem pravdy a znamením Kristovy milosti ve světě. Jen on se může lidsky zmocnit stávající pozemské skutečnosti a  znovu ji křesťansky prožít... Řeholní život není mezistavem mezi kleriky a  laiky, nýbrž je svoláván Duchem svatým z obou stavů. Stává se sám o sobě specifickým stavem církve - charismatickým stavem. Zakládajícím prvkem tohoto stavu je řeholní profes, jež je charismatickým naplněním svátosti křtu.” a říká, že jakési příklady tohoto stavu nacházíme již ve Starém zákoně. Např. prorok Amos a mnoho jiných bylo povoláno k prorockému charismatu a přitom zůstávali v  laickém životě. Také Panna Maria je nám vzorem, neboť je celou duší i tělem charismaticky zasvěcena Pánu a přece je právoplatnou ženou Josefovou (a Boží Matkou). Slovo “charismatický” nám připomíná, že sekulární františkán je člověk, který nechce nic dělat bez “Ducha Páně a jeho svatého působení.”

Hned na začátku nové řehole v čl. 4 čteme: “Řehole a život sekulárních františkánů je zachovávat evangelium ...” “Žít podle způsobu sv.  evangelia” (viz Františkova závěť) je tedy náš program. Snažíme se Boží slovo rozjímat a uchovávat v srdci. Můžeme to činit soukromě, každý sám. Můžeme to činit i ve společenství při bratrském setkání. Zde je známa např. metoda sedmi kroků, která nevyžaduje žádné zvláštní znalosti biblické vědy. Jde při ní jen o  to: naslouchat slovům Písma a zároveň je nechat do sebe “prosakovat”, sdílet se s druhými ve skupině o to, co někoho zaujalo, pozorně a ochotně vnímat, co říkají druzí. Jsou rozličné způsoby, jak se nechat “prosáknout” a proměnit evangeliem. Hlavně, že některý způsob užíváme a podle příkladu sv. Františka evangelium žijeme. Ať rok řehole nás tedy přivede k hlubšímu zájmu o Písmo sv., abychom, jak říká řehole (čl. 4) “z evangelia přecházeli k životu a ze života k evangeliu.”

Augustin Šváček OFMCap.

(z kázání k zahájení Roku řehole v Plzni 28.6.1998)

Metoda 7 kroků: 1. Zveme k sobě Pána v modlitbě, 2. čteme text Písma, 3. vyhledáme jednotlivá slova nebo krátké věty a předčítáme je jako modlitbu, 4. necháme Boha, aby k nám v tichu promlouval, 5. vzájemně si sdělíme, co jsme postřehli ve svém srdci, 6. zcela spontánně se modlíme, 7. diskutujeme o  úkolech pro naši společenství. Podrobněji o této metodě (a dalších) v knížce Práce s Písmem ve společenství (vydalo Pastorační středisko při arcibiskupství pražském, 1995).