26. září

Mučedníků z Valencie: bl. Aurela z Vinalesy, kněze, a druhů z 1., 2. a 3. řádu

Nezávazná památka

Dne 11. března 2001 blahořečil papež Jan Pavel II. 233 mučedníků náboženského pronásledování ve Španělsku (1936–39). Jsou to bl. Josef Aparicio a 232 druhů. Mezi nimi je 49 členů františkánské rodiny: 4 františkáni (bl. Paskal Fortuno a druhové); 6 minoritů (bl. Alfons López a druhové); 12 kapucínů (bl. Aurel a druhové); 5 kapucínek (bl. Marie od Ježíše Masía Ferragud a družky, jejich samostatná památka se slaví 25.10.); 19 kapucínských terciářů a terciářek (bl. Vincent Cabanes a druhové); a dále pak několik dalších členů 3. řádu, křesťanských laiků a diecézních kněží. Bl. Aurel se narodil roku 1896 ve španělské Vinalese. Od mládí se cítil přitahován k evangelnímu františkánsko-kapucínskému životu, který si nakonec i zvolil. Během náboženského pronásledování ve Španělsku byl nucen opustit klášter a utéci se k příbuzným. Byl však zatčen a dne 28. srpna 1936 popraven. Umíral se slovy: »Ať žije Kristus Král!« Bl. Aurel je slaven jako výrazný zástupce všech mužských mučedníků z této velké skupiny.

Společné texty o více mučednících.

Druhé čtení

Z dopisů blahoslaveného Aurela z Vinalesy

(Archiv generální postulatury OFMCap., č. 709, s. 96)

Všechno, až na lásku k Bohu, je pomíjivé

Nevím, jak se mnou Pán hodlá naložit, ale pro případ, že by si mne chtěl vybrat jako oběť, chtěl bych ti adresovat několik něžných slov a napomenutí, která vytryskla z největší hloubi mé duše.

Ve chvíli, kdy ti píšu, jsou pronásledováni jako nesmiřitelní nepřátelé ti, kteří jsou bratři a sestry, protože se narodili na téže španělské půdě a byli odkojeni mlékem téže víry. A běsnivost bratrovražedného boje dosáhla takové míry, že všude kolem, zvláště v Boží církvi, lze vidět jen samé pustošení a zabíjení, takže církev je ve vlasti krutě ukřižována, jako on byl na Kalvárii.

Co máme dělat a co mají dělat ti, kteří přežijí tuto děsivou pohromu? Co se týká Božích služebníků, musí být svatí, jako Bůh je svatý. A jak dostojíš tomuto požadavku ty?

Budeš knězem, a nyní jsi seminaristou, žij tedy z ducha víry, a cokoli budeš dělat, ať už to (podle milostivého úradku Božího) bude malé nebo velké, vždy a všechno to dělej z lásky k Bohu a s čistým úmyslem jemu se líbit. K čemu by bylo získat všechno, co je na světě, pokud by to bylo za cenu ztráty vlastní duše? My kněží jsme vystaveni riziku, že se budeme honit za světskými dobry, větší důstojností, poctami a bohatstvím, a že toto všechno se stane velikou překážkou pro nás i pro prosté věřící.

Na druhé straně, za přispění Boží lásky se všechno stává sladké, překonatelné a snadné, protože ona je silnější než smrt, a po překonání smrti se vchází do blažené věčnosti. Protože jestliže věci tohoto světa pomíjejí, láska nepomíjí, jak to (v tomtéž smyslu) překrásně vyjádřil Serafínský učitel sv. Bonaventura: »Všechno je pomíjivé kromě lásky k Bohu«. Hledej tedy Boha, pozvolna, vytrvale a statečně (avšak bez neklidu a ukvapenosti); za všech okolností se chovej jako pokorný služebník Boha a Ježíše Krista, naší nejsladší Matky Panny Marie. Tak naplníš záměry Boží Prozřetelnosti s tebou a budeš dělat čest svému strýci, který doufá, že tvůj život bude Boží oslavou a že na něj budeš pamatovat ve svých modlitbách a obětech.

Vyřiď prosím můj uctivý pozdrav tvým představeným, pracuj na vinici Páně, a budeš se těšit požehnání svého strýce, který tě objímá v Pánu.

Zpěv po druhém čtení

Když bojujeme za víru, Bůh nás vidí a Kristus i jeho andělé jsou nám nablízku: * Je pro nás poctou a radostí bojovat před Boží tváří a dosáhnout odměny od Krista Soudce.

V. Shromážděme síly a připravme se k boji duchem čistým, vírou, odvahou a naprostou oddaností: * Je pro nás.

Závěrečná modlitba

Bože, tys dal blahoslavenému Aurelovi a jeho druhům milost, aby ti prolitím své krve vydali nejvyšší svědectví lásky; dej, ať také my zůstáváme vždy věrni Kristu a nikdy se neodloučíme od tvé lásky. Skrze tvého Syna…