26. září

Sv. Elzearia a bl. Delfíny, manželů, členů 3. řádu

Nezávazná památka

Elzearius se narodil roku 1285 ve Francii, stal se hrabětem z Ariana, za manželku si vzal Delfínu z Glandeves, narozenou kolem roku 1283 v Puy–Michelu, společně však zachovali panenství a ve 3. františkánském řádu zazářili výjimečnými ctnostmi. Majetek, kterým oba oplývali, rozdávali chudým s neobvyklou štědrostí, stále se věnovali modlitbě a dobrým skutkům. Elzearius zemřel v Paříži 27. září 1323, svatořečen byl 5. dubna 1369 papežem Urbanem V. Delfína po Elzeariově smrti zbožně prožila ještě 35 let jako vdova a zemřela 26. listopadu 1358 u města Apt ve Francii, blahořečena byla 24. července 1694 papežem Inocencem XII.

Společné texty o svatých mužích.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z knihy svatého Augustina, biskupa, O manželství a žádostivosti

(De Nuptiis et concupiscentia, lib. 1, kap. 10: PL 44, 420n)

Věřícím manželům je dána nejen plodnost, jejímž ovocem jsou děti, a mravnost, jejímž poutem je věrnost, ale i vlastní svátost manželství. Z tohoto důvodu apoštol říká: Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev.¹ K podstatě této svátosti bezpochyby patří, aby muž a žena spojení v manželství žili nerozlučitelně po celý život spolu, a nesmějí se od sebe oddělit, mimo případ cizoložství². To totiž platí o Kristu a církvi, že se na věky od sebe žádným rozvodem neoddělí. V městě našeho Boha, na jeho svaté hoře,³ tj. v Kristově církvi, je zachovávání této svátosti pro všechny manžele, kteří jsou přece údy Kristovými, přísně povinné.

Není dovoleno, aby muž propustil neplodnou manželku a oženil se s jinou – plodnou, i když žena vstupuje do manželství proto, aby rodila děti. Kdyby tak někdo učinil, není sice vinen podle světského zákona, provinil se však proti zákonu evangelia. Podle světského zákona je možné, aby muž či žena po vykonaném rozvodu znovu uzavřeli manželství. To dovolil, jak dosvědčuje Ježíš, i Mojžíš Izraelitům, pro tvrdost jejich srdce. Podle zákona evangelia se ale takový muž proviňuje cizoložstvím, stejně jako žena, která se vdá za jiného muže. Až tak daleko sahají práva manželství jednou uzavřeného, že jsou manžely spíše ti, kteří se rozešli, než ti, s kterými uzavřeli nový sňatek; a neprovinili by se cizoložstvím, kdyby zůstali věrni svému prvnímu manželovi.

Kdyby se však někteří rozhodli po vzájemném souhlasu trvale se zdržet manželského styku, manželské pouto mezi nimi se nijak neruší; naopak bude o to pevnější, čím pevněji se takto rozhodli. Neboť takové manželství musí být zachováváno svorněji a ve větším souladu; nejenom vášnivým spojením lásky, ale spontánní něžností duší.

Vždyť výstižně pravil anděl Josefovi: Neboj se k sobě vzít svou manželku Marii.⁴ Manželkou je nazývána od prvního příslibu věrnosti při zasnoubení, i když ji ještě nepoznal a ani v budoucnu ji poznat neměl. A jméno manželky nebylo kvůli tomu pro ni ani ztraceno ani je nenesla neprávem.

¹ Ef 5, 25. ² Srov. Mt 5, 32. ³ Žl 47 (46), 2–3. ⁴ Mt 1, 20.

Zpěv po druhém čtení 1 Kor 6, 19–20; 3, 16

Vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí. * Oslavujte proto Boha svým tělem.

V. Jste Božím chrámem a Boží Duch bydlí ve vás. * Oslavujte.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. ((Mt 5, 9.8)

Závěrečná modlitba

Bože, tys nám ve svatém Elzeariovi a blahoslavené Delfíně dal slavné příklady ctností svatého života v manželství; veď nás, ať máme vždy v úctě, čeho oni dosáhli zde na zemi, a spolu s nimi dojdeme k účasti na nebeské slávě. Skrze tvého Syna…

Ant. ke kant. P. M. Byli věrní až do smrti a za odměnu dostali od Pána korunu života.