28. července

Bl. Marie Magdalény Martinengo, panny 2. řádu

Nezávazná památka

Marie Magdaléna, dříve Markéta, se narodila ve vznešené rodině Brixiů roku 1687. Roku 1705 vstoupila proti vůli svého otce do kláštera klarisek – kapucínek. Zastávala úřad novicmistrové a později i abatyše. Apoštolsky působila na mnohé návštěvníky kláštera. Ve svých spisech zanechala výbornou nauku duchovního života. Podivuhodně vynikala vysokým stupněm kontemplace, charismaty a podobností s ukřižovaným Kristem. Zemřela 27. července 1737, blahořečil ji 3. června 1900 papež Lev XIII.

Společné texty o pannách.

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z pojednání O pokoře od blahoslavené Marie Magdalény Martinengo

(C. A. Lainati, Temi spirituali dagli scritti II Ordine Francescano, sv. 1, Assisi 1970, s. 571n)

Pokorná duše má spoluúčast na božské svatosti

Bůh je bytostně svatý, je svatost sama a zdá se, že chce být uctíván a chválen především z tohoto než z jakéhokoli jiného důvodu. Pozorujeme to na nejvyšších duchovních bytostech, které ustavičně zpívají: Svatý, svatý, svatý. V hlubokém tichu adorují Boží svatost, rozpínají křídla a zapalují se stále větší láskou k němu. Se zahalenou tváří vyznávají, že naprosto nestačí na jeho poznání, milování a chválu. V tomto vyznávání však nikdy neustávají.

Podobně jedná i pokorná duše, která má spoluúčast na božské svatosti. Nejprve upírá svůj zrak na přesvaté lidství Ježíše Krista, Boha a člověka. V něm spatřuje vrchol vší svatosti. Vytváří si jeho obraz ve své mysli a vnitřně si umiňuje, že ho bude následovat. Své předsevzetí plní skutkem, takže se přetváří a vnitřně i zevně napodobuje Ježíše Krista. Tento božský vzor jí stojí před očima a má ho vtištěn do svého srdce. Pozvolna se duše stává svatou. V prostotě den ze dne větší, intuitivním pohledem nazírá stále novou svatost, která ji rozohňuje čím dál tím větší touhou Krista napodobit. Nesvazována již ničím v sobě, opouští sebe samu, své obrazy a představy. Nyní může – zbavena sebe samé – vstoupit do Boha, který ji zcela přijímá a posvěcuje ji vlastní svatostí.

Sám Bůh si přeje, abychom dosáhli nejvyšší svatosti. Tuto touhu vyjádřil slovy: Buďte svatí, neboť já jsem svatý.¹ Také Ježíš před svým utrpením pozdvihl oči i ruce k Otci a takto se modlil: Posvěť je v pravdě.² Povstaň tedy, má duše, a ponoř se do tohoto moře svatosti, aby ses touto svatostí stala svatou.

Nemohu snést chvály, kterými se zahrnuje nějaký tvor proto, že se skví nějakou ctností, například zdrženlivostí či mírností, nebo proto, že se zdá být ve všem pokorný. Věřím, že duše bude tím světější, čím více se zřekne sebe samé. Neboť jen v tomto zřeknutí se bude mít účast na božské svatosti. Skutečně, můj Bože, ty jediný jsi svatý. Učiň nás všechny svatými, Pane, a především v nás zmař všechno, co tvé svatosti odporuje.

¹ Lv 11, 44. ² Jan 17, 17.

Zpěv po druhém čtení 1 Petr 1, 13; Lv 11, 44

Ten, který vás povolal, je svatý. * Mějte ochotnou mysl a v celém svém chování buďte svatí.

V. Já jsem Hospodin, váš Bůh: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. * Mějte.

Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Ranní chvály

Ant. k Zach. kant. Kráčela vstříc Kristu, po cestě světla a pokoje.

Závěrečná modlitba

Bože, tys dal blahoslavené Marii Magdaléně milost v pokoře a chudobě následovat Krista; dej i nám, abychom životem v pravdě a spravedlnosti věrně naplnili své povolání, a došli jednou k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Nešpory

Ant. ke kant. P. M. V odloučenosti od světského života došla do plnosti života v nebeském království.