18. května
Sv. Felixe z Cantalice, řeholníka 1. řádu
Památka
Svátek pro OFMCap. a OSCCap.
Felix Porri se narodil roku 1515 v Cantalice v Itálii. Pracoval jako zemědělec a roku 1543 vstoupil ke kapucínům. Prakticky hned od počátku mu byl svěřen úkol sběratele almužen a on ho po čtyřicet let vykonával s příkladnou prostotou ducha. V neustálé modlitbě a pokorné radosti procházel římskými ulicemi, staral se o chudé a nemocné, pro které žebral. Pro svůj obvyklý pozdrav si vysloužil přezdívku »bratr Deo gratias«. Jeho blízkým přítelem byl sv. Filip Neri a často s ním rozprávěl také sv. Karel Boromejský. Zemřel v Římě, všemi ctěn a milován, 18. května 1587, svatořečen byl 22. května 1712 papežem Klementem XI.
Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).
Uvedení do první modlitby dne
Ant. Pojďme, klaňme se Bohu, který zjevuje své království maličkým. (V době velikonoční: Aleluja.)
Modlitba se čtením
Hymnus
Felix hned v mládí, bez poskvrny čistém,
chtěl s Františkem jít za chudičkým Kristem.
Rozhodl se žít pokorně a tiše
jen pro Ježíše.
V šlépějích Otce kráčel vytrvale,
pokornou práci konal k Boží chvále.
Svatý žár lásky stále v sobě sytil,
jak slunce svítil.
V něm oko srdce nad čistotou bdělo,
nástrojem kříže podmanil si tělo.
Bez spánku trávil noci na modlitbách,
vyslyšen v slzách.
S upřímnou duší trpěl se smutnými,
sílu jim vléval slovy útěšnými.
K pomoci padlým vztahoval své dlaně
vždy požehnané.
Ty, chloubo nebe, i všech, kdo jsou tvoji!
Vypros nám mírnost, vlídnost v našem boji,
vnímavé srdce k těm, kdo tonou v bolu.
Prosíme spolu.
Buď sláva Otci, též i jedinému
věčnému Synu, od něj zplozenému,
i tobě, Duchu, jenž jsi s nimi věčný
Bůh nekonečný. Amen.
Žalmy
1. ant. Blaze tomu, kdo má zalíbení a potěšení ve svatých slovech a skutcích Páně. (V době velikonoční: Aleluja.)
Žalm 1
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, † nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, * a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně * a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. –
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů,* ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne * a daří se mu vše, co koná. –
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: * jsou jako pleva rozvátá větrem.
Proto neobstojí bezbožní na soudu * ani hříšní ve shromáždění spravedlivých.
Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, * ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Ant. Blaze tomu, kdo má zalíbení a potěšení ve svatých slovech a skutcích Páně. (V době velikonoční: Aleluja.)
2. ant. Čistá a svatá prostota zahanbuje moudrost světa a těla. (V době velikonoční: Aleluja.)
Žalm 12 (11)
Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, * mezi lidmi se vytrácí věrnost.
Klamou se navzájem falešnými slovy, * hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem. –
Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, * jazyk, který chlubivě mluví.
Ty, kteří říkají: »Naše síla je v jazyku, * rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?« –
»Pro útisk ubohých, sténání chudých † už povstanu,« praví Hospodin, * »spásu dám tomu, kdo po ní touží.«
Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, * ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené. –
Ty nás, Hospodine, ochráníš * a zachováš navždy před tímto pokolením.
Kolem se toulají bezbožníci, * vyvyšují se nejhorší z lidí.
Ant. Čistá a svatá prostota zahanbuje moudrost světa a těla. (V době velikonoční: Aleluja.)
3. ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. (V době velikonoční: Aleluja.)
Žalm 24 (23)
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, * svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, * upevnil ho nad proudy vod. –
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, * kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, † jehož duše nebaží po marnosti, * kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, * odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, * kdo hledají tvář Jakubova Boha. –
Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? † Silný a mocný Hospodin, * Hospodin udatný v boji. –
Zdvihněte, brány, své klenby, † zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? † Hospodin zástupů, * on je král slávy!
Ant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. (V době velikonoční: Aleluja.)
V. Pán vedl spravedlivého po přímých stezkách. (V době velikonoční: Aleluja.)
O. A ukázal mu Boží království. (V době velikonoční: Aleluja.)
První čtení
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 1, 17–31
Bůh vyvolil ty, kteří jsou v očích světa bezmocní, aby zahanbil ty, kdo mají moc Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.
Stojí totiž v Písmu: Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých. A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost?
A protože svět pro samou »moudrost« nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání »pošetilým« kázáním. Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť »pošetilá« Boží věc je moudřejší než lidé a »slabá« Boží věc je silnější než lidé.
Jen se podívejte, bratři (a sestry), komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou »něco«, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
Zpěv po prvním čtení Mdr 6, 12
Moudrost září * a nevadne. (V době velikonoční: Aleluja.)
V. Dává se nalézt těm, kdo ji hledají, * a nevadne.
Druhé čtení
Z Nepotvrzené řehole svatého Františka
(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, NepŘeh 17, 5–19; s. 39)
Láska k pokoře, trpělivosti a prostotě
Proto snažně prosím v lásce, kterou je Bůh1, všechny své bratry, ať kážou, modlí se nebo pracují, a to jak kleriky, tak laiky, aby se ve všem snažili být pokorní, aby se nechlubili ani se sami ze sebe neradovali ani se vnitřně nenadýmali pro dobrá slova či skutky, ani pro žádné dobro, které někdy Bůh koná nebo říká nebo působí v nich a skrze ně, podle toho, co říká Pán: Ale nechtějte se ani tak radovat z toho, že se vám podrobují duchové2. A buďme si pevně vědomi toho, že nám patří pouze neřesti a hříchy. A více se máme radovat, když se octneme ve všelijakých zkouškách3 a když na tomto světě pro život věčný vydržíme jakékoliv úzkosti a trápení duše i těla.
My všichni, bratři, si tedy dejme pozor na každou pýchu a marnou slávu; vyvarujme se moudrosti tohoto světa a rozumnosti těla4. Duch tělesnosti totiž chce a moc se snaží o to, aby měl slova, ale málo (se snaží) o skutky. Nehledá vnitřní a duchovní zbožnost a svatost, ale chce a touží mít zbožnost a svatost, která by se navenek projevovala před lidmi. To jsou ti, o kterých Pán říká: Amen, pravím vám, už dostali svou odměnu5. Duch Páně však chce, aby tělo bylo umrtvené a přehlížené, bezcenné a opovrhované. A snaží se o pokoru, trpělivost, čistotu, prostotu a pravý pokoj ducha. A vždy a nade všechno touží po bázni Boží, po božské moudrosti a po božské lásce Otce i Syna i Ducha Svatého6.
A všechna dobra připisujme nejvyššímu a svrchovanému Pánu Bohu, uznávejme, že všechna dobra náleží jemu, a za všechno vzdávejme díky tomu, od něhož všechna dobra pocházejí. A on sám, nejvyšší a svrchovaný, jediný pravý Bůh, ať má, jemu ať jsou vzdávány a on ať přijímá všechny pocty a úctu, všechny chvály a dobrořečení, všechny díky a slávu7, ten, jemuž náleží každé dobro, který jediný je dobrý8.
Kdykoliv pak vidíme nebo slyšíme, že (někdo) říká nebo koná zlo nebo se rouhá Bohu, dobrořečme a dobře čiňme a chvalme Boha, který je velebený na věky9.
1 Srov. 1 Jan 4, 16. 2 Srov. Lk 10, 20; Srov. Jak 1, 2. 3 Srov. Mt 6, 2. 4 Srov. Řím 8, 6. 5 Srov. Mt 6, 2. 6 Srov. Mt 28, 19. 7 Srov. Zj 5, 12. 8 Srov. Lk 18, 19. 9 Srov. Řím 1, 25.
Zpěv po druhém čtení Kol 3, 17; 1 Kor 1, 25
Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. * Pane a Bože, v prostotě svého srdce jsem ti nabídl všechno. (V době velikonoční: Aleluja.)
V. Neboť »pošetilá« Boží věc je moudřejší než lidé a »slabá« Boží věc je silnější než lidé. * Pane a Bože.
Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Ranní chvály
Hymnus
Už jako chlapec nevinný
vynikáš ctnostmi mnohými:
zbožností, čistým životem
záříš svým vrstevníkům všem.
Vládce nad svými poklady
do Františkovy zahrady
tě vsadil v půdu výbornou.
úrodu sklidil bohatou.
V práci a postech den co den,
krotíš své tělo, proměněn
v obětní dar, jenž dává se
bratřím a sestrám ke spáse.
Pomáhals všem, kdo v nemoci
volali po tvé pomoci.
Nyní ve slávě nebeské
shlédni i na nás, bratry své.
Buď Bohu Otci sláva, čest,
i Synu, jenž mu roven jest,
i Duchu, který těší nás
po všechny věky v každý čas. Amen.
1. ant. Bože můj, slyšel jsi mé sliby, dal jsi mi dědictví těch, kdo ctí tvé jméno. (V době velikonoční: Aleluja.) (Žl 61 [60], 6)
Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.
2. ant. Svatí a pokorní srdcem, velebte Pána. (V době velikonoční: Aleluja.) (Dan 3, 87)
3. ant. Uchopils mne za pravici, Pane, a vezmeš mě do své slávy. (V době velikonoční: Aleluja.) (Žl 66 [65], 23–24)
Krátké čtení Řím 12, 1–2
Pro Boží milosrdenství vás, bratři (a sestry), vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
Zpěv po krátkém čtení
Mimo dobu velikonoční:
O. Vykonal před Bohem veliké skutky * a chválil Pána celým svým srdcem. Vykonal před.
V. Hle, člověk bezúhonný, který upřímně ctil Boha a vytrval ve své nevinnosti, * a chválil Pána celým svým srdcem. Sláva Otci. Vykonal před.
V době velikonoční:
O. Vykonal před Bohem veliké skutky a chválil Pána celým svým srdcem. * Aleluja, aleluja. Vykonal před.
V. Hle, člověk bezúhonný, který upřímně ctil Boha a vytrval ve své nevinnosti. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Vykonal před.
Ant. k Zach. kant. Blahoslavení tvůrci pokoje, blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. (V době velikonoční: Aleluja.) (Srov. Mt 5, 8–9)
Prosby
Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on nás povolal, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:
Pane, ty jediný jsi svatý.
Ty nás všechny voláš k dokonalé lásce,
– Pane Ježíši, posvěť nás.
Ty jsi nám zanechal ve svatém Felixovi vzor evangelní
prostoty,
– Pane Ježíši, dej nám, ať jej následujeme.
Tys nepřišel, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,
– Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v našich bratřích a sestrách.
Ty jsi zdroj veškeré radosti,
– Pane Ježíši, dej, ať je celý náš život radostnou obětí.
Otče náš.
Závěrečná modlitba
Bože, tys dal serafínské rodině a celé církvi svatého Felixe jako vzor evangelní prostoty a čistoty života; dej nám, kteří jdeme v jeho stopách, milost, abychom radostně a bezvýhradně milovali Krista a věrně šli za ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého…
Modlitba uprostřed dne
Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.
Dopoledne
Krátké čtení Mdr 7, 27b–28
Ačkoli je moudrost jedna, všechno zmůže, i když v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí.
V. Hospodin učí pokorné správně jednat, (V době velikonoční: aleluja,)
O. vede je po svých cestách. (V době velikonoční: Aleluja.)
V poledne
Krátké čtení Jak 2, 5
Poslyšte, moji milovaní bratři (a sestry)! Což nevyvolil Bůh (právě) chudé (v očích) světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?
V. Blahoslavení chudí v duchu, (V době velikonoční: aleluja,)
O. neboť jejich je nebeské království. (V době velikonoční: Aleluja.)
Odpoledne
Krátké čtení Řím 15, 133
Bůh, (dárce) naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře, abyste prospívali v naději s mocnou pomocí Ducha Svatého.
V. Ať jásají všichni, kdo se k tobě utíkají, Bože, (V době velikonoční: aleluja,)
O. ať se radují, že jsou navěky s tebou. (V době velikonoční: Aleluja.)
Nešpory
Hymnus
Felix hned v mládí, bez poskvrny čistém,
chtěl s Františkem jít za chudičkým Kristem.
Rozhodl se žít pokorně a tiše
jen pro Ježíše.
V šlépějích Otce kráčel vytrvale,
pokornou práci konal k Boží chvále.
Svatý žár lásky stále v sobě sytil,
jak slunce svítil.
V něm oko srdce nad čistotou bdělo,
nástrojem kříže podmanil si tělo.
Bez spánku trávil noci na modlitbách,
vyslyšen v slzách.
S upřímnou duší trpěl se smutnými,
sílu jim vléval slovy útěšnými.
K pomoci padlým vztahoval své dlaně
vždy požehnané.
Ty, chloubo nebe, i všech kdo jsou tvoji!
Vypros nám mírnost, vlídnost v našem boji,
vnímavé srdce k těm, kdo tonou v bolu.
Prosíme spolu.
Buď sláva Otci, též i jedinému
věčnému Synu, od něj zplozenému,
i tobě, Duchu, jenž jsi s nimi věčný
Bůh nekonečný. Amen.
Žalmy
1. ant. Hospodin zdvihá slabého z prachu, ze smetiště povyšuje chudého, aby ho posadil vedle knížat svého lidu. (V době velikonoční: Aleluja.) (Žl 113 [112], 7–8)
Žalm 113 (112)
Chvalte, Hospodinovi služebníci, * chvalte jméno Hospodinovo!
Buď velebeno Hospodinovo jméno * nyní i navěky!
Od východu slunce až na jeho západ * buď chváleno Hospodinovo jméno! –
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, * nad nebesa jeho sláva.
Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, † který trůní na výsosti * a shlíží dolů na nebe i na zem? –
Slabého zdvihá z prachu, * ze smetiště povyšuje chudého,
aby ho posadil vedle knížat, * vedle knížat svého lidu.
Té, která v rodině byla neplodná, dává bydlet * jako šťastné matce dětí.
Ant. Hospodin zdvihá slabého z prachu, ze smetiště povyšuje chudého, aby ho posadil vedle knížat svého lidu. (V době velikonoční: Aleluja.)
2. ant. Uchoval se bez viny a osvědčil se jako dokonalý; bude mu to k věčné slávě. (V době velikonoční: Aleluja.)
Žalm 146 (145)
Duše má, chval Hospodina! † Pokud žiji, chci chválit Hospodina, * pokud budu, chci opěvovat svého Boha. –
Nespoléhejte na knížata, * na člověka, u něhož není spásy.
Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, * tehdy se zhatí všechny jeho plány. –
Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, * kdo doufá v Hospodina, svého Boha.
On učinil nebe i zemi, * moře i vše, co je v nich.
On zachovává věrnost navěky, † zjednává právo utlačeným, * dává chléb lačným. –
Hospodin vysvobozuje vězně, * Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené, * Hospodin miluje spravedlivé.
Hospodin chrání přistěhovalce, † podporuje sirotka a vdovu, * ale mate cestu bezbožníků. –
Hospodin bude vládnout navěky, * tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Ant. Uchoval se bez viny a osvědčil se jako dokonalý; bude mu to k věčné slávě. (V době velikonoční: Aleluja.)
3. ant. Buď pochválen Bůh, který si nás vyvolil, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce. (V době velikonoční: Aleluja.) (Srov. Ef 1, 3–4)
Kantikum Ef 1, 3–10
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. –
Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, * abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce;
ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, * abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. –
To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, * neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. –
V něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost,
kterou nám tak bohatě projevil * s veškerou moudrostí a prozíravostí: –
seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, † jak se mu to líbilo * a jak si to napřed sám u sebe ustanovil,
až se naplní čas pro dílo spásy: * že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.
Ant. Buď pochválen Bůh, který si nás vyvolil, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce. (V době velikonoční: Aleluja.)
Krátké čtení Kol 3, 1–4
Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
Zpěv po krátkém čtení Kol 3, 15
Mimo dobu velikonoční:
O. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, * buďte za to vděční. Ať ve vašem.
V. K němu jste byli povoláni v jednom těle. * Buďte za to vděční. Sláva Otci. Ať ve vašem.
V době velikonoční:
O. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj, buďte za to vděční. * Aleluja, aleluja. Ať ve vašem.
V. K němu jste byli povoláni v jednom těle. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Ať ve vašem.
Ant. ke kant. P. M. Nechte děti přicházet ke mně – neboť takovým patří nebeské království. (V době velikonoční: Aleluja.) (Mt 19, 14)
Prosby
Pokorně prosme Krista, našeho Spasitele, a volejme:
Slyš nás, Ježíši, zdroji pravé moudrosti.
Tys dal svým učedníkům přikázání lásky, aby je pečlivě zachovávali,
– dej nám, ať se všem snažíme prokazovat dobro.
Ty jsi řekl: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha,
– učiň, ať vidíme tvou tvář v našich bratřích a sestrách.
Ty jsi nepokládal za nedůstojné živit se prací svých rukou,
– veď nás v našem díle, aby všichni, kdo se s ním setkají, oslavovali Boha Otce.
Ty jsi náš pokoj a naše smíření,
– uděl zemřelým bratřím a sestrám, ať jsou věčně blažení spolu s tvými svatými.
Otče náš.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.