30. dubna

Bl. Benedikta z Urbina, kněze 1. řádu

Nezávazná památka

Benedikt, ze šlechtického rodu Passioneů, se narodil roku 1560 v italském Urbinu. Brzy ztratil rodiče. Mládí prožíval zbožně. Když dokončil studium obojího práva, stal se nadějí celého rodu. Proto, když se rozhodl vstoupit do kapucínského řádu, musel překonat četné překážky, které mu kladli příbuzní. I přes chatrné zdraví přísně zachovával řeholní kázeň. Vynikal úctou k eucharistii, k ukřižovanému Kristu a k neposkvrněné Panně. Tři roky šířil katolickou víru také v Čechách a trpělivě snášel mnohá pronásledování od nekatolíků. Zemřel roku 1625, blahořečil ho papež Pius IX. 15. ledna 1867.

Společné texty o duchovních pastýřích nebo o svatých mužích (o řeholnících).

Modlitba se čtením

Druhé čtení

Z prvních konstitucí menších bratří kapucínů

(Primigeniae legislationis textus, kap. 9, Curia generale dei Cappuccini, Řím 1912)

Hlásat Krista pro slávu Boží a spásu lidí

Mezi nejčestnější, nejvyšší a božské úkoly, které existují v Boží církvi, patří hlásat slovo Boží podle příkladu Krista, který je Mistrem života, neboť především na tom záleží spása světa. Proto ať tato služba není svěřena nikomu, kdo nežije svatým a příkladným životem, kdo nemá jasný a zralý úsudek a horoucí vůli. Neboť věda a výřečnost bez lásky nevzdělávají, naopak v mnoha případech působí ničivě.

Kazatelům se pak nařizuje, aby nekázali žádné žvásty, příběhy, básně, historky, či jiné prázdné, povrchní, výstřední, neužitečné nebo dokonce nebezpečné věci; ale, po vzoru apoštola Pavla, ať káží Krista ukřižovaného, v němž jsou všechny poklady Boží moudrosti a poznání.

K nahému a pokornému Kristu na kříži se nehodí vytříbená, strojená a vyumělkovaná slova, ale spíše slova prostá, čistá, jednoduchá, pokorná a nízká, která však jsou božská, vroucí a plná lásky, po vzoru Pavla, který ačkoli byl vyvolenou nádobou, přece nekázal vznešeností slov a lidskou výřečností, ale silou Ducha Svatého. Proto se kazatelé vybízejí, aby si vtiskli do srdce požehnaného Krista a s důvěrou mu odevzdali vládu nad sebou, aby tak on promlouval skrze ně přemírou lásky, a to nejen slovy, ale mnohem více skutky, podle vzoru apoštola národů, svatého Pavla, který nechtěl hlásat druhým něco, co by v něm Kristus předtím nevykonal. Pavel, stejně jako Kristus, mistr nejdokonalejší, nás učil nejen slovy, ale i skutky. V nebeském království jsou velkými ti, kdo nejdříve sami konají, a pak teprve učí ostatní a káží jim.

A aby se sami nestali špatnými, když káží druhým, ať občas opustí lid a vystoupí s nejsladším Spasitelem na horu modlitby a kontemplace, aby tak, sami planoucí, mohli rozehřívat ostatní. A tam ať pobývají tak dlouho, až budou plní Boha a vnuknutí je pohne k tomu, aby šli vylévat do světa milost Boží.

Ať také nechají stranou všechny prázdné a neužitečné záležitosti a názory, necudné písně a detaily, které chápe jen málo lidí, ale podle příkladu přesvatého předchůdce, Jana Křtitele, přesvatých apoštolů a svatých kazatelů, a dokonce po příkladu samotného našeho nejsladšího Spasitele, zapáleni božskou láskou, ať káží: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království. A také podle napomenutí, které náš serafínský Otec činí v řeholi: ať připomínají hřích i ctnost, trest i slávu Boží a spásu duší vykoupených nejdražší krví neposkvrněného Beránka, Krista Ježíše.

Zpěv po druhém čtení 1 Kor 1, 21.23.25

Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání »pošetilým« kázáním. * My kážeme Krista ukřižovaného. Aleluja.

V. Neboť »pošetilá« Boží věc je moudřejší než lidé a »slabá« Boží věc je silnější než lidé. * My kážeme.

Závěrečná modlitba

Otče svatý, tys způsobil, že blahoslavený Benedikt planul láskou ke kříži a vynikal v hlásání Slova; dej i nám, abychom povzbuzeni jeho příkladem žili na tomto světě zbožně, spravedlivě a moudře. Skrze tvého Syna…