21. dubna
Sv. Konráda z Parzhamu, řeholníka 1. řádu
Památka
Konrád (Jan Evangelista Birndorfer) se narodil 22. prosince 1818 v Bavorsku. Zbožně prožil mládí a roku 1849 složil sliby v Řádu menších bratří kapucínů. Čtyřicet tři let byl vrátným v klášteře Altötting. Až do své smrti 21. dubna 1894 vynikal velikou láskou k bližním, horlivostí a trpělivostí. Svatořečen byl 20. května 1934 papežem Piem XI.
Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).
V době postní: připomínka.
Modlitba se čtením
Hymnus
(Bruder Konrad als ein Bauer)
Bratr Konrád jako rolník
modlitbou svou orá zem,
Boží perly ve svých rukou,
víru v srdci pokorném.
Boží slovo v duši padá,
jako sémě v dobrou zem,
z půdy vzchází setba mladá,
srdce roste v Bohu svém.
Bratr Konrád jako poutník,
dlouhou cestou ukován,
naslouchá, jak v hloubi srdce
mluví k němu jeho Pán.
V tichu za zdmi klášterními
nachází svůj první cíl:
chudým slouží trpělivě
v lásce, již si vyprosil.
Bratr Konrád, přítel Boží,
kříž a oltář rozjímá,
Boží lásku v kříži vidí,
kterou v chlebu přijímá.
Ztracen v Bohu v knize čítá,
kterou se mu kříž tak stal,
stejná láska v něm je skrytá,
s níž Pán za pokrm se dal.
Bratr Konrád, velký v malém,
v očích světa pohrdán,
kéž dá, ať v tom shonu stálém
žijem tak, jak žil náš Pán.
Kéž přináší naši zemi
v přímluvách před Boží tvář,
aby mezi lidmi všemi
šířila se víry zář.
Druhé čtení
Z dopisů svatého Konráda z Parzhamu
(Archiv kapucínského kláštera sv. Konráda, Altötting)
Stále jsem spojen s Bohem, kterého nade vše miluji Byla to vůle Boží, abych opustil všechno, co mi bylo drahé a milé. Jemu také děkuji, že mě povolal k řeholnímu životu, v němž jsem nalezl takový mír a štěstí jako nikde na světě. Smyslem mého života je především toto: milovat a trpět, rozjímat, klanět se a stále obdivovat nevystižitelnou lásku, kterou má Bůh ke svým slabým tvorům. V této Boží lásce nelze dojít konce. Skutečně žádná věc mi není překážkou, abych byl stále spojen s Bohem, kterého nade vše miluji. A čím více práce mají ruce, tím více se cítím s Bohem spojen. Tehdy mluvím s Bohem důvěrně, jako syn s otcem; vydechuji prosby a vzdechy a všechno, čím je duše tísněna, mu sděluji s důvěrou syna. A když jsem někdy zhřešil, prosím co nejpokorněji za odpuštění a žádám od milovaného Otce jedno jediné dobro: aby mě naučil být dobrým synem, který by ho miloval stále větší láskou. Když se chci pocvičit v laskavosti a pokoře, stačí mi pozvednout oči ke kříži, který je mou knihou. Pozorným pohledem na ukřižovaného Ježíše se naučím tomu, jak si mám počínat v různých situacích. Tak se školím v pokoře a mírnosti i trpělivosti a v tom, že mám svůj kříž nést jistě – ten se mi pak stává příjemným a lehkým. Všechno, ať je to radost nebo utrpení, přijímám od nebeského Otce vděčně, neboť on ví, co je pro nás nejlepší. Tak se ustavičně raduji v Pánu a jen tím jediným se trápím, že ho dost nemiluji. Ó kéž bych byl v lásce jedním ze serafů! Chtěl bych přimět všechny tvory, aby mi pomáhali co nejvíce milovat Boha. Láska je bez hranic.
Zpěv po druhém čtení Zj 3, 7–8.20
Toto praví Svatý, Věrný, který má Davidův klíč; když on otevře, nikdo nemůže zavřít. * Znám tvé skutky: zachoval jsi moje slovo a nezapřel jsi mě. (V době velikonoční: Aleluja.)
V. Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mne. * Znám tvé.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Ranní chvály
Hymnus
(Bruder Konrad, lehr uns schweigen)
Konráde, bratře chudých všech,
ty Františkův jsi věrný syn.
Nám vypros, ať i v našich dnech
jsme bratry celým srdcem svým.
Nauč nás před Bohem vždy stát
v pokorném tichu, v mlčení,
ochotně Slovo přijímat,
jež srdce naše promění.
Nauč nás vidět Kristův kříž
a jeho lásku milovat,
s ním klidně snášet každou tíž,
s ním za vše Otci děkovat.
Nauč nás sloužit ubohým
s pokornou, tichou radostí,
žít pomoz stále s Bohem svým
a buď nám branou k věčnosti.
Ant. k Zach. kant. Stál na prahu domu svého Boha, a Pán mu dal milost a slávu. (V době velikonoční: Aleluja.) (Srov. Žl 84 [83], 11)
Závěrečná modlitba
Milosrdný Bože, tys skrze svatého Konráda otvíral věřícím brány svého milosrdenství; pokorně tě prosíme, dej, abychom ve službě bližním tak jako on vynikali chudobou a pokorou srdce. Skrze tvého Syna…
Nešpory
Hymnus jako v ranních chválách.
Ant. ke kant. P. M. Vedl život pokorně, nehledal vlastní prospěch, ale dobro bližních. (V době velikonoční: Aleluja.)